duhova

tak jako stary strom
po zime na jare
az slunce je vis
a je hrejive hladive
rozkveta,pomalu
listek za listkem
puk za pukem

Tak ja se probouzim
s letargie a zapomeni
ze zimy kdy jsem byl
pohrouzeny do sebe
hledal jsem sebe
a nasel jsem ho v tobe

tak jako listy sou zelene
z jara
tak moje duse
hraje barvama duhy,
pri setkani s tebou

Neni vissi meditace
nez je laska
nez je milovani
neni vissiho spojeni s bohem
nez spojeni s tebou

neni nic a je vsechno
a to v nas
vidim v tobe vse a nic
vidim v tobe radost maleho ditete
vidim v tobe starostlivou matku
vidim v tobe placiciho kluka
vidim v  tobe slunce zahalene
ranni mlhou

podme se chytnout za ruky
podme se proplest prstama
podme se zamotat do sebe
podme se radovat s duhy

moje ukazková mrkev

Dosti často se s touhle problematikou setkávám na různých webech, ale i v praxi, a nejvíce ve své vlastní hlavě.
Dělám si zahradu pro sebe, a či pro lidi, kteří se přijdou na ni kouknout?
Odpověď je záludná a vůbec není jednoduchá. Odpověď se na první pohled zdá jasná, a to, že zahradu si dělám pro sebe!. No to je předci jasné!
A máte radost z toho, když někomu svoji zahradu ukazujete?
A jste rádi když nabídnete sousedům své přebytky, neboť už je nemáte jak uskladnit?
A když přijde návštěva omrknout zahradu nezahřeje vás při srdíčku když se spolu s návštěvou procházíte a promlouváte o svých zkušenostech, o svých pocitech, či nápadech.?
Nevyslechnete si snad nějakou dobrou radu, či jiný postup?
Můžeme se hrát nevím na jaké pragmatiky a neznabohy, ale popravdě se nám libí když si někoho pozveme do zahrádky a pokecáme s ním. A pokecat můžu u práce, u pleti políčka, či sbíraní jahod.Stejně jsme to byli my, kdo si tam někoho pustil. Naše zahrádky by byli pusté kdyby je nikdo neobdivoval, nás to pak vnitřně nutí, aby jsme je vylepšovali, a lépe se o ně starali. Každé pohlazeni, každé políbení matky Země, určitě pomůže k dobrému růstu všeho živého, co na své zahrádce máme.Všechnu práci si musíme udělat sami, občas vám možná někdo pomůže. A je to vaše zahrada takže odpověď na tuto otázku je čistě na vás.!!!Dokonce by se dalo říci, že otázka je špatně formulována.Správně by mněla být:
Sdílím svoji zahradu rád, či nikoliv?

Permakulturní dizajnerství, pozorování, naciťování, pohodářství..

Ptáte se, co mají tyhle slova společného.. Tak to rozeberu nějak srozumitelně. Nejdříve
vám dám příběh, který jsem zažil v jedné práci. V Bečově nad teplou jsem spravoval starou
katovnu ze 14. století....foto tady
http://becov.wordpress.com/category/katovna/
Mým úkolem bylo opravit stávající stavbu a zvednout ji do výšky s tím, že mám použít
technologie a materiál, kterým se to dělalo tehda. Pěkná práce a byl jsem rád za tuhle
zkoušku. Nejdříve jsem hledal starý jílový důl, neboť tady v našem kraji (Bečovsko,
Tepelsko) moc jílu není. Důl jsem nenašel, tak jsem si nechal přivést jíl z nedalekých
Karlových Varů, kde porcelán je dobrý, a jíl byl také slušný.
Pak to ale začalo, člověk se musel nacítit, musel procítit to kdo tam žil, proč a kde je komín?
Jaký byl život toho kata, který tam žil? Otázek spousta, ale odpovědi nikde. Pomalu jsem
přehazoval kameny, které zde byli, a pomalu prociťoval, co se tu stalo, co se tu dělo. Okolí
katovny je taktéž zajímavé, a to jsem musel procítit také. Procházel jsem se starým lomem,
kde bylo vidět různé způsoby těžení kamene. Občas jsem si dal šlofíka na louce, kde předtím
stál ssackej sklad výbušnin a naciťoval. Naciťoval dobu, až to na mě přišlo, a věděl jsem,
jakým způsobem stavět a pokračovat, jaký mněla stavba účel. Nedá se to ani moc slovami
popsat, ale pak jsem chytil kámen a už to šlo, jako bych to stavěl tenkrát v té době. Stavbu
jsem zdárně dokončil, zvednul kameny asi o metr a půl výšku, a splnil jsem cíl, že napájení
není poznat, je to jako to bylo předtím......

Někdo by řekl flákač, lenoch, snílek hipík zasranej.....ale kde pak....chcete-li dělat svůj
nějaký dizajn, je potřeba si nejdříve dát do kupy city a představy. Jedna věc je technická, to je
soustava čísel, rovnic a různých složitých vztahů.
Když ale děláme zahradu, svoji zahradu, a chceme ji načrtnout a udělat ji dizajn , tak by jsme
si také mněli zavřít oči, lehnout si do trávy na místo, kde bude zahrada a prociťovat, snažit se
v sobě najít tu nejlepší představu o tom, jak by naše zahrada mněla vypadat, co tam chceme
mít co tam chceme pěstovat, a tuhle představu rozšiřovat, nebát se zasnít či projevit své city.
Je to předci naše zahrada, a my v ní chceme být šťastni!! Proto nejdůležitější na celém dizajnu
je ZADÁNÍ !!!!
Zadání, které je strohé, a jsou to jen čísla a nějaké věci z knížek vyčtené, je sice pěkné, lehce
převoditelné, ale nebudeme v něm spokojeni, či šťastni.
Jen my sami víme, že chceme mít v zahradě malý domeček z kamene pro skřítky, nebo
tam chceme mít něco, co ještě nikdo nemá, napadne nás to jediné při tom snění, při těch
pocitech. Pak se jedná vlastně o zrcadlení, kde zahrada(či jiný váš dizajn) se do vás zrcadlí,
a vy do něj. Nakonec jestli to zrcadleni dokážete a umíte jakoby namalovat to, co je ve vás.
Taková zahrada bude pro vás potěšením, neboť jste si vlastně vytvořili svůj sen, svoji tužbu, a
zhmotnili jste ji.
Přeji vám hezké naciťování a pěkné dizajnování...