Uz nejakou dobu pustuji. to znamena jeden den v tydnu nejim a piju jen vodu. Po nejekm tom tydnu si clovek na to zvykne a neni to pro nej tak narocne,No ja uz sem si take zvykl a ejhle buh mne skousi vi ze obyc pust zvladam tak mi dava zakusit blaznosti silne vule.
po vanocich plne veganskych pochoutek sem si dal pust.bydlim na horach takze sem vedel ze celej den budu doma mozna budu delat drivi takova pohodicka.nesnidal jsem neobedoval a ejhle soused. ze prej pojed do mesta ze tam jde autem a ze muzu si rovnou skocit na ourad jak sem chtel.Rikam pohodicka jedu, a uz sme sli, nevedel sem z ebudu muset na nej cekat v mistni nalevarne a pak este skoro hodinu v potravinach, do toho ty jeho keci o jidle. No prisel sme domu a pdolehl sem .To bylo na mne moc.
Ale tedka vcera. sem na nasteve ve francii uz asi dva tydny a ejhle dal sem i na vcera pust nic necekaneho nemnelo byt v programu.To ze odpoledne sme musel na nakup a koupil sem krom jineho pekne cervenoucke jablicka nevadi, ale pak vecer sem se vratil domu a tam kamarad glen ze prej stale varim ja ze dneska navari on nejakou francouskou specialitu ne ze navari on uz ji vari....
vonelo to horem dolem, no ale prekoukl sem bozi zamer mne oskouset a nepodlehl sem, omluvil jsem se a sel si na hodku zabehat. Kdyz sem se vratil za stolem sedeli vysmati dobre najezeni francouzy a ptali se mne ty si fakt nic nejdel a este jdes behat.rikam jim sak to je normalni, to tu ve francii takove lidi nemate a ani neznate ze prej ne. Tak aspon dostali ode mne peknou poucku o tom ze pust je zdravej......
středa 22. ledna 2014
středa 15. ledna 2014
Spiritualita a Permakultura
Pro přečtení knížky Životopis jogína mě zaujal típek jménem Burbank. Dělal pokusy s rostlinkami, kdy se s nimi hrál a miloval je. Dělá někdo něco podobné?
Ne že bych chtěl být nějak úplně mimo, ale chci se začít hlouběji zaobírat dílem tohoto mistra růží, kaktusů a jiných plodin. Tento člověk nebyl žádný magor, ale kromě jiného laureát na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho citáty jsou na různých místech rozsety, a srší z nich krása a moudrost.
Má-li někdo podobné zkušenosti, nebo praktikuje podobné principy v zahradě, napište svůj komentář. Podle mě je důležité šířit v permakultuře i tento rozměr zahradnictví, i když lidé co propagují permakulturu jako vědu, budou ohrnovat nos. Je to jejich věc a jejich problém, že nedokáži milovat svoje rostlinky ale jen svoje čísla......
Přemýšlím o aspoň části mé zahrady že začnu zkoušet něco podobného.
Také jsem se rozhodl o zaraženi meditačního prostoru do zahrady.
A jak jste na tom vy...? Že by jsme zkusili udělat nějakou zahradnickou '''meditaci... ve smyslu:
Zavři si oči a zhluboka dýchej. Představuj si svou zahradu jak roste, jak se třpytí květy a plody tvé práce. Všude je zářivá láska, která proudí z tvého srdce a zalévá tvé rostlinky láskou a světlem... a v tom přichází zlý zahradník, a začíná nenávidět plody naší práce. Vy na něj vystřelíte ze své dýno-bazuky dýňové jadérka, jadérka lásky, on padá k zemi, hyne a mění se na blahodárnou sílu, která se rozlévá po zahradě, a naplňuje láskou vše v ní......'''
Nabízím celou kapitolu z knížky Životopis jogína od Paramhansa Jógánanda.
http://www.gate2biotech.cz/kdo-byl-luther-burbank/
Nabizim celou kapitolu s knizky zivotpis jogina od Paramhansa Jógánanda
LUTHER BURBANK –
SVĚTEC MEZI RŮŽEMI
„Tajemstvím zdokonaleného pěstování rostlin je vedle vědeckých
znalostí láska.“ Tuto moudrost pronesl Luther Burbank, když jsme se
spolu procházeli po jeho zahradě Santa Rosa. Stanuli jsme u záhonu
jedlých kaktusů.
„Když jsem prováděl pokusy, abych vypěstoval kaktusy bez
ostnů,“ pokračoval, „často jsem s rostlinami hovořil a vytvářel
vibrace lásky. ‚Nemáte se čeho bát,‘ říkal jsem jim. ‚Nepotřebujete
svoje obranné trny. Já vás budu chránit.‘ A postupně se vynořila
užitečná pouštní rostlina ve variantě bez ostnů.“
Tento zázrak mě okouzlil. „Prosím vás, drahý Luthere, dejte mi
pár kaktusových odnoží, abych je zasadil ve své zahradě na Mount
Washingtonu.“
Dělník stojící opodál se chystal uřezat odnože; Burbank mu v tom
zabránil.
„Uříznu je pro svámího sám.“ Podal mi tři odnože, které jsem
později zasadil; měl jsem radost, když se rozrostly v široké trsy.
Velký zahradník mi řekl, že jeho prvním triumfem byl veliký
brambor, známý pod jeho jménem. S nezdolností génia pokračoval
v obdarovávání světa stovkami přírodních druhů zdokonalených
křížením – novými Burbankovými rajčaty, kukuřicí, třešněmi,
švestkami, nektarinkami, bobulemi, mákem, liliemi, růžemi.
Zaostřil jsem svou kameru, když mě Luther přivedl ke slavnému
vlašskému ořechu, kterým dokázal, že přirozený vývoj lze
teleskopicky urychlit.
„Za pouhých šestnáct let,“ řekl, „dosáhl tento ořech stavu s hojnou
úrodou plodů, ke kterému by bez pomoci potřebovala příroda
dvojnásobnou dobu.“
Do zahrady se přihnala se svým psem Burbankova adoptivní
dceruška.
„To je moje lidská rostlina,“ ukázal na ni Luther s láskou. „Dívám
se teď na lidstvo jako na jedinou obrovskou rostlinu, která potřebuje
pro své nejvyšší naplnění jenom lásku, přirozené požehnání čistého
ovzduší a inteligentní křížení a selekci. Za dobu svého života jsem
zažil tak úžasný pokrok ve vývoji rostlin, že hledím optimisticky
vstříc zdravému, šťastnému světu, jakmile se jeho děti naučí zásadám
prostého a racionálního způsobu života. Musíme se vrátit k přírodě a
k Bohu přírody.“
„Vás by, Luthere, jistě potěšila moje škola v Ráňčí se svými
třídami pod širým nebem a ovzduším radosti a prostoty.“
Moje slova zasáhla strunu, která byla Burbankovu srdci nejbližší –
výchovu dětí. Zasypal mě otázkami a z jeho hlubokých, vážných očí
zářil zájem.
„Svámídží,“ řekl nakonec, „školy jako ta vaše jsou pro příští
tisíciletí jedinou nadějí. Bouřím se proti výchovnému systému naší
doby, odtrženému od přírody a dusícímu veškerou individualitu.
Srdcem i duší jsem pro vaše praktické ideály výchovy.“
Když jsem se s jemným světcem loučil, podepsal a daroval mi
malý svazeček.215
„To je moje knížka Výcvik lidské rostliny,“ řekl. 216 „Je zapotřebí
nových typů výcviku – smělých experimentů. Občas uspějí i ty
nejodvážnější pokusy a přinesou nejlepší ovoce a květiny. Také
výchovné inovace pro děti by měly být početnější a smělejší.“
Hned večer jsem si se zájmem přečetl jeho knížku. Jeho zrak
předvídal pro lidské pokolení skvělou budoucnost; psal:
„Nejtvrdošíjnější živou bytostí na tomto světě, kterou je nejtěžší
vychýlit z její dráhy, je rostlina s pevnými návyky... Pamatujte si, že
tato rostlina si uchovává svou osobitost už po věky; snad právě ji je
možno vystopovat do minulosti před eóny času v kameni a za celou
tu obrovskou dobu se příliš nezměnila. Myslíte, že po těchto
dlouhých věcích opakování si tato rostlina neosvojí vůli, chcete-li to
tak nazvat, k bezpříkladné houževnatosti?
Luther Burbank, milovaný přítel, se mnou ve své Santa Rose na zahradě.
Skutečně existují rostliny, například určité palmy, které jsou tak
důsledné, že je dosud žádná lidská síla nedokázala změnit. Lidská
vůle je slabá ve srovnání s vůlí rostliny. Ale podívejte se, jak se zlomí
celá ta celoživotní tvrdošíjnost rostliny prostě tím, že se s ní smísí
nový život a že se křížením vnese do jejího života naprostá a mocná
změna. Když pak dojde k tomuto zlomu, skombinujte jej
s generacemi trpělivého dohledu a selekce a nová rostlina vykročí
novou cestou a nikdy se už nevrátí ke staré; její houževnatá vůle je
konečně zlomena a proměněna.
Přistoupíme-li pak k něčemu tak citlivému a poddajnému, jako je
povaha dítěte, je problém nesrovnatelně snazší.“
Magneticky přitahován k tomuto velikému Američanovi,
navštěvoval jsem ho znovu a znovu. Jednou ráno jsem přišel ve
stejnou dobu jako listonoš, který doručil do Burbankovy pracovny asi
tisíc dopisů. Psali mu zahradníci ze všech částí světa.
„Svámídží, vaše přítomnost je právě tou záminkou, kterou
potřebuji, abych mohl jít ven do zahrady,“ řekl Luther vesele. Otevřel
velkou zásuvku obsahující stovky pořadačů.
„Podívejte se,“ řekl, „takhle já cestuji. Spoután svými rostlinami a
korespondencí uspokojuji svou touhu po cizích zemích tím, že se tu a
tam podívám na tyhle obrázky.“
Můj vůz stál před vraty; Luther a já jsme projížděli ulicemi
městečka, v jehož zahradách zářily jeho vlastní odrůdy Santa Rosa,
Peachbow a Burbank.
„Můj přítel Henry Ford i já věříme v prastarou teorii
převtělování,“ řekl mi Luther. „Vrhá světlo na aspekty života, které
jsou jinak nevysvětlitelné. Paměť není kriteriem pravdy; to, že si
člověk nepamatuje své minulé životy, ještě nedokazuje, že je neměl.
Paměť je prázdná, i pokud jde o pobyt v lůně a rané dětství; a přece
jimi pravděpodobně každý prošel!“ Zasmál se.
Veliký vědec přijal zasvěcení do krije už při jedné z mých
ranějších návštěv. „Provádím tu techniku oddaně, svámídží,“ řekl. Po
mnoha hloubavých otázkách o různých aspektech jógy poznamenal
Luther zvolna:
„Východ má skutečně nesmírné poklady poznání, které Západ
teprve začíná zkoumat.“
Důvěrný styk s přírodou, který Burbankovi odemkl nejedno
z jejích žárlivě střežených tajemství, mu vnuknul bezmeznou
duchovní úctu.
„Někdy se cítím být velice blízko Nekonečné síly,“ přiznal se
plaše. Jeho citlivá, krásně modelovaná tvář se rozzářila vzpomínkami.
„Tehdy jsem schopen léčit stejně tak nemocné lidi kolem sebe jako
mnoho chorých rostlin.“
Vyprávěl mi o své matce, upřímné křesťance. „Mnohokrát od své
smrti se mi zjevila ve vizích a mluvila ke mně,“ řekl.
Jen neradi jsme se vraceli k jeho domu a oněm tisícům čekajících
dopisů.
„Luthere,“ poznamenal jsem, „příští měsíc začínám vydávat
časopis, který bude předkládat obětiny pravdy z Východu i Západu.
Prosím vás, pomozte mi najít pro něj dobré jméno.“
Chvíli jsme o tom diskutovali a nakonec jsme se shodli na názvu
Východ-Západ. Když jsme znovu vešli do jeho pracovny, podal mi
Burbank článek, který napsal na téma „Věda a civilizace“.
„Ten přijde hned do prvního čísla Východu-Západu,“ řekl jsem
vděčně.
Když se naše přátelství prohloubilo, nazval jsem Burbanka svým
„americkým světcem“. „Vizte muže,“ citoval jsem, „ve kterém není
záští!“ Jeho srdce bylo bezedně hluboké, už odedávna obeznámené
s pokorou, trpělivostí a obětavostí. Jeho malý domov mezi růžemi byl
přísně prostý; znal bezcennost přepychu, radost z mála majetku.
Skromnost, se kterou nesl svoji vědeckou slávu, mi opětovně
připomínala stromy, jež se hluboko sklánějí pod tíhou zrajících plodů;
jenom neplodné stromy zvedají hlavy vysoko v prázdném chvástání.
Byl jsem v New Yorku, když v roce 1926 můj drahý přítel zemřel.
Se slzami v očích jsem si pomyslel: „Rád bych šel pěšky celou tu
cestu do Santa Rosy, jen abych ho mohl ještě jednou uvidět!“ Zamkl
jsem se před tajemníky i návštěvníky a strávil jsem příštích
čtyřiadvacet hodin o samotě.
Druhého dne jsem provedl před Lutherovým obrázkem védský
zádušní obřad. Skupina mých amerických studentů v hinduistickém
slavnostním úboru zazpívala starobylé hymny jako doprovod k oběti
květin, vody a ohně – symbolů tělesných složek a jejich vypuštění do
Nekonečného zdroje.
Ačkoli Burbankovo tělo spočívá v Santa Rose pod libanonským
cedrem, který před lety zasadil ve své zahradě, jeho duši chová pro
mne každá širokooká květina, jež kvete u cesty. Není to Luther, kdo
se prochází jejím svítáním a šeptá v jejím větru, na čas vtažen do
prostorného ducha přírody?
Jeho jméno už přešlo do dědictví obecného jazyka. Pod heslem
„burbank“ je Websterův Nový mezinárodní slovník uvádí jako
tranzitivní sloveso: „Křížit nebo roubovat (rostlinu). Odtud obrazně
zlepšovat (cokoli jako proces nebo zřízení) výběrem dobrých rysů a
odmítáním špatných, nebo přidáváním dobrých rysů.“
„Milovaný Burbanku,“ zvolal jsem, když jsem si tu definici
přečetl, „samo tvoje jméno je teď synonymem dobroty.“
Zavři si oči a zhluboka dýchej. Představuj si svou zahradu jak roste, jak se třpytí květy a plody tvé práce. Všude je zářivá láska, která proudí z tvého srdce a zalévá tvé rostlinky láskou a světlem... a v tom přichází zlý zahradník, a začíná nenávidět plody naší práce. Vy na něj vystřelíte ze své dýno-bazuky dýňové jadérka, jadérka lásky, on padá k zemi, hyne a mění se na blahodárnou sílu, která se rozlévá po zahradě, a naplňuje láskou vše v ní......'''
Nabízím celou kapitolu z knížky Životopis jogína od Paramhansa Jógánanda.
http://www.gate2biotech.cz/kdo-byl-luther-burbank/
Nabizim celou kapitolu s knizky zivotpis jogina od Paramhansa Jógánanda
LUTHER BURBANK –
SVĚTEC MEZI RŮŽEMI
„Tajemstvím zdokonaleného pěstování rostlin je vedle vědeckých
znalostí láska.“ Tuto moudrost pronesl Luther Burbank, když jsme se
spolu procházeli po jeho zahradě Santa Rosa. Stanuli jsme u záhonu
jedlých kaktusů.
„Když jsem prováděl pokusy, abych vypěstoval kaktusy bez
ostnů,“ pokračoval, „často jsem s rostlinami hovořil a vytvářel
vibrace lásky. ‚Nemáte se čeho bát,‘ říkal jsem jim. ‚Nepotřebujete
svoje obranné trny. Já vás budu chránit.‘ A postupně se vynořila
užitečná pouštní rostlina ve variantě bez ostnů.“
Tento zázrak mě okouzlil. „Prosím vás, drahý Luthere, dejte mi
pár kaktusových odnoží, abych je zasadil ve své zahradě na Mount
Washingtonu.“
Dělník stojící opodál se chystal uřezat odnože; Burbank mu v tom
zabránil.
„Uříznu je pro svámího sám.“ Podal mi tři odnože, které jsem
později zasadil; měl jsem radost, když se rozrostly v široké trsy.
Velký zahradník mi řekl, že jeho prvním triumfem byl veliký
brambor, známý pod jeho jménem. S nezdolností génia pokračoval
v obdarovávání světa stovkami přírodních druhů zdokonalených
křížením – novými Burbankovými rajčaty, kukuřicí, třešněmi,
švestkami, nektarinkami, bobulemi, mákem, liliemi, růžemi.
Zaostřil jsem svou kameru, když mě Luther přivedl ke slavnému
vlašskému ořechu, kterým dokázal, že přirozený vývoj lze
teleskopicky urychlit.
„Za pouhých šestnáct let,“ řekl, „dosáhl tento ořech stavu s hojnou
úrodou plodů, ke kterému by bez pomoci potřebovala příroda
dvojnásobnou dobu.“
Do zahrady se přihnala se svým psem Burbankova adoptivní
dceruška.
„To je moje lidská rostlina,“ ukázal na ni Luther s láskou. „Dívám
se teď na lidstvo jako na jedinou obrovskou rostlinu, která potřebuje
pro své nejvyšší naplnění jenom lásku, přirozené požehnání čistého
ovzduší a inteligentní křížení a selekci. Za dobu svého života jsem
zažil tak úžasný pokrok ve vývoji rostlin, že hledím optimisticky
vstříc zdravému, šťastnému světu, jakmile se jeho děti naučí zásadám
prostého a racionálního způsobu života. Musíme se vrátit k přírodě a
k Bohu přírody.“
„Vás by, Luthere, jistě potěšila moje škola v Ráňčí se svými
třídami pod širým nebem a ovzduším radosti a prostoty.“
Moje slova zasáhla strunu, která byla Burbankovu srdci nejbližší –
výchovu dětí. Zasypal mě otázkami a z jeho hlubokých, vážných očí
zářil zájem.
„Svámídží,“ řekl nakonec, „školy jako ta vaše jsou pro příští
tisíciletí jedinou nadějí. Bouřím se proti výchovnému systému naší
doby, odtrženému od přírody a dusícímu veškerou individualitu.
Srdcem i duší jsem pro vaše praktické ideály výchovy.“
Když jsem se s jemným světcem loučil, podepsal a daroval mi
malý svazeček.215
„To je moje knížka Výcvik lidské rostliny,“ řekl. 216 „Je zapotřebí
nových typů výcviku – smělých experimentů. Občas uspějí i ty
nejodvážnější pokusy a přinesou nejlepší ovoce a květiny. Také
výchovné inovace pro děti by měly být početnější a smělejší.“
Hned večer jsem si se zájmem přečetl jeho knížku. Jeho zrak
předvídal pro lidské pokolení skvělou budoucnost; psal:
„Nejtvrdošíjnější živou bytostí na tomto světě, kterou je nejtěžší
vychýlit z její dráhy, je rostlina s pevnými návyky... Pamatujte si, že
tato rostlina si uchovává svou osobitost už po věky; snad právě ji je
možno vystopovat do minulosti před eóny času v kameni a za celou
tu obrovskou dobu se příliš nezměnila. Myslíte, že po těchto
dlouhých věcích opakování si tato rostlina neosvojí vůli, chcete-li to
tak nazvat, k bezpříkladné houževnatosti?
Luther Burbank, milovaný přítel, se mnou ve své Santa Rose na zahradě.
Skutečně existují rostliny, například určité palmy, které jsou tak
důsledné, že je dosud žádná lidská síla nedokázala změnit. Lidská
vůle je slabá ve srovnání s vůlí rostliny. Ale podívejte se, jak se zlomí
celá ta celoživotní tvrdošíjnost rostliny prostě tím, že se s ní smísí
nový život a že se křížením vnese do jejího života naprostá a mocná
změna. Když pak dojde k tomuto zlomu, skombinujte jej
s generacemi trpělivého dohledu a selekce a nová rostlina vykročí
novou cestou a nikdy se už nevrátí ke staré; její houževnatá vůle je
konečně zlomena a proměněna.
Přistoupíme-li pak k něčemu tak citlivému a poddajnému, jako je
povaha dítěte, je problém nesrovnatelně snazší.“
Magneticky přitahován k tomuto velikému Američanovi,
navštěvoval jsem ho znovu a znovu. Jednou ráno jsem přišel ve
stejnou dobu jako listonoš, který doručil do Burbankovy pracovny asi
tisíc dopisů. Psali mu zahradníci ze všech částí světa.
„Svámídží, vaše přítomnost je právě tou záminkou, kterou
potřebuji, abych mohl jít ven do zahrady,“ řekl Luther vesele. Otevřel
velkou zásuvku obsahující stovky pořadačů.
„Podívejte se,“ řekl, „takhle já cestuji. Spoután svými rostlinami a
korespondencí uspokojuji svou touhu po cizích zemích tím, že se tu a
tam podívám na tyhle obrázky.“
Můj vůz stál před vraty; Luther a já jsme projížděli ulicemi
městečka, v jehož zahradách zářily jeho vlastní odrůdy Santa Rosa,
Peachbow a Burbank.
„Můj přítel Henry Ford i já věříme v prastarou teorii
převtělování,“ řekl mi Luther. „Vrhá světlo na aspekty života, které
jsou jinak nevysvětlitelné. Paměť není kriteriem pravdy; to, že si
člověk nepamatuje své minulé životy, ještě nedokazuje, že je neměl.
Paměť je prázdná, i pokud jde o pobyt v lůně a rané dětství; a přece
jimi pravděpodobně každý prošel!“ Zasmál se.
Veliký vědec přijal zasvěcení do krije už při jedné z mých
ranějších návštěv. „Provádím tu techniku oddaně, svámídží,“ řekl. Po
mnoha hloubavých otázkách o různých aspektech jógy poznamenal
Luther zvolna:
„Východ má skutečně nesmírné poklady poznání, které Západ
teprve začíná zkoumat.“
Důvěrný styk s přírodou, který Burbankovi odemkl nejedno
z jejích žárlivě střežených tajemství, mu vnuknul bezmeznou
duchovní úctu.
„Někdy se cítím být velice blízko Nekonečné síly,“ přiznal se
plaše. Jeho citlivá, krásně modelovaná tvář se rozzářila vzpomínkami.
„Tehdy jsem schopen léčit stejně tak nemocné lidi kolem sebe jako
mnoho chorých rostlin.“
Vyprávěl mi o své matce, upřímné křesťance. „Mnohokrát od své
smrti se mi zjevila ve vizích a mluvila ke mně,“ řekl.
Jen neradi jsme se vraceli k jeho domu a oněm tisícům čekajících
dopisů.
„Luthere,“ poznamenal jsem, „příští měsíc začínám vydávat
časopis, který bude předkládat obětiny pravdy z Východu i Západu.
Prosím vás, pomozte mi najít pro něj dobré jméno.“
Chvíli jsme o tom diskutovali a nakonec jsme se shodli na názvu
Východ-Západ. Když jsme znovu vešli do jeho pracovny, podal mi
Burbank článek, který napsal na téma „Věda a civilizace“.
„Ten přijde hned do prvního čísla Východu-Západu,“ řekl jsem
vděčně.
Když se naše přátelství prohloubilo, nazval jsem Burbanka svým
„americkým světcem“. „Vizte muže,“ citoval jsem, „ve kterém není
záští!“ Jeho srdce bylo bezedně hluboké, už odedávna obeznámené
s pokorou, trpělivostí a obětavostí. Jeho malý domov mezi růžemi byl
přísně prostý; znal bezcennost přepychu, radost z mála majetku.
Skromnost, se kterou nesl svoji vědeckou slávu, mi opětovně
připomínala stromy, jež se hluboko sklánějí pod tíhou zrajících plodů;
jenom neplodné stromy zvedají hlavy vysoko v prázdném chvástání.
Byl jsem v New Yorku, když v roce 1926 můj drahý přítel zemřel.
Se slzami v očích jsem si pomyslel: „Rád bych šel pěšky celou tu
cestu do Santa Rosy, jen abych ho mohl ještě jednou uvidět!“ Zamkl
jsem se před tajemníky i návštěvníky a strávil jsem příštích
čtyřiadvacet hodin o samotě.
Druhého dne jsem provedl před Lutherovým obrázkem védský
zádušní obřad. Skupina mých amerických studentů v hinduistickém
slavnostním úboru zazpívala starobylé hymny jako doprovod k oběti
květin, vody a ohně – symbolů tělesných složek a jejich vypuštění do
Nekonečného zdroje.
Ačkoli Burbankovo tělo spočívá v Santa Rose pod libanonským
cedrem, který před lety zasadil ve své zahradě, jeho duši chová pro
mne každá širokooká květina, jež kvete u cesty. Není to Luther, kdo
se prochází jejím svítáním a šeptá v jejím větru, na čas vtažen do
prostorného ducha přírody?
Jeho jméno už přešlo do dědictví obecného jazyka. Pod heslem
„burbank“ je Websterův Nový mezinárodní slovník uvádí jako
tranzitivní sloveso: „Křížit nebo roubovat (rostlinu). Odtud obrazně
zlepšovat (cokoli jako proces nebo zřízení) výběrem dobrých rysů a
odmítáním špatných, nebo přidáváním dobrých rysů.“
„Milovaný Burbanku,“ zvolal jsem, když jsem si tu definici
přečetl, „samo tvoje jméno je teď synonymem dobroty.“
středa 8. ledna 2014
permaklutura v praxy...zamysleni
Muzeme tomu rikat jak chceme o tom co je a co neni permakutura ale spise mne zajima to jakim spusobem je PK uspesna v praxy a tim myslim jako celek. Ucelene farmy ,kde funguje vse na zaklade PK vicemene neexistuji, repsketive ne jako ukazkove zahrady.? Proc tomu tak je.....kde nastala chyba...? Na uvod tedle uvahy pridam podle mne nejvistiznejsi definici permakutury kterou sem kdy cetl a take ji propaguji
.
Na permakultúre sa mi najviac páči, že nie je vidieť. Preto, ak chce niekto vidieť permakultúrnu záhradu, musí získať predovšetkým nový pohľad na svet a celú problematiku. Z tohto pohľadu permakultúrna záhrada neexistuje a teda sa ani nedá vidieť. Existuje iba v mysli a preto je treba najskôr si ju tam vytvoriť, individuálne, každý sám u seba. Takto vytvorená permakultúrna záhrada ctí permakultúrnu etiku, vychádza z permakultúrnych princípov a používa permakultúrne prvky. Jediné, čo sa dá v reálnej záhrade vidieť, sú práve tie prvky, no tie samy o sebe nič nehovoria a teda nič neznamenajú, alebo znamenajú len veľmi, veľmi, veľmi málo z toho všetkého. To gro, to podstatné vidieť nie je. Permakutlúra je z tých vecí, pre ktoré môžete prejsť svet krížom-krážom a nakoniec zistíte, že ste nikam chodiť nemuseli. Isteže vidieť sa dá vo svete spústa nádherných vecí, ale to, čo chceme, máme obyčajne priamo pod nosom. Takže moje nabídka takováto: Vtlučte si permakulturu do hlavy a pak se dívejte kolem sebe a konejte v jejím duchu. To je vše. Víc nemůžete udělat, ani pro permakulturu, ani pro sebe. A když chcete něco videt, najděte si na to jinej důvod.
“bebe” permaweb.cz
Ten celek jako takovej si nosime kazdy ve sve hlave....muzeme nachazet male prvky, male obrazce a male systemy, ale jako celek to vzdy bude zaviset od nas ktery sme si ji vytvorili se svym jasnym zamerem a nestvorili sme ji proto aby sme mohli vsem rikali ze tady ja mam ucelenej PK system.
Dalsi vec je ze jak jde doba tak kopu zlepsovaku ktere permakultura sebou prinesla se stava normalne mezi zahradkarama, myslim tim prvky jako ruzne vetrolamy, vyuziti vody jezirek malych tuni, take stridani druhu atd. take semenareni se stava cim dal vice popularnejsi i kdyz ne pod hlavickou permakultury ale to snad neni cilem. Neni jeden s cilu aby system byl vuci prirode zodpovednejsi.?A system sme my jako celek. Kdyz prijde nekdo kdo chce zmenit hospodareni na PK hospodareni je to slozite ale zaroven jednoduche, nebot je to jen na nem, muzeme mu dat rady jak to udelat nejake vychytavky ale ten ucelenej dizajn si vytvori v hlave ten danej clovek. Tympadem se ale s kazdej z nas stava dizajner. dizajner svoji vlastny zahrady, je dobre jit i na nejakej kurz kdyz na to mame, kdyz na to nezbejva tak se urcite najdou na internetu spousu informaci o zakladech dobreho dizajnu(jinak mne napadlo jestli nefungujou nejake zakaldne pravidla dobreho dizajnu v cestine).
a hlavne muzeme zapomenou na celej svet , nase zahrada je nase zahrada a my sme si vytvorili s ni vztah a je na nas jestli si to dokazeme pred sebou obhajit jestli mame motorovu pilu auto ci traktor ci bereme dotace. je do toho kazdemu putna nebot nezna nas zamer nas dizajn.
System se meni a spolecnost take, pomalima krokama jdeme k lepsimu, budu pozitivnej a ne negativnej, nadavek na to jak ten system jde dolu s kopce je celej internet a system se evidentne drzi dal a drzime ho pri zivote prave my, a my sme ta pozitivni zmena pro tendle system, nase nejen zahrady o kterych si myslime ze muzou zmenit svet sou tou zmenou kterou tendle svet menime.
nema vyznam se hasterit a hadat se o tom jestli to nebo tamto, kazdy z nas si je soudcem jestli se mu to povedlo nebo nepovedlo.a strazcove jedine a prave myslenky PK at si dal hlidaji svoji pravu a nefalsovanou permakulturu, ten nazev neni dulezitej dulezitej je nas vztah nas dizajn k prirode, a v jak vysokem levelu harmonie s ni dokazeme fungovat.
.
Na permakultúre sa mi najviac páči, že nie je vidieť. Preto, ak chce niekto vidieť permakultúrnu záhradu, musí získať predovšetkým nový pohľad na svet a celú problematiku. Z tohto pohľadu permakultúrna záhrada neexistuje a teda sa ani nedá vidieť. Existuje iba v mysli a preto je treba najskôr si ju tam vytvoriť, individuálne, každý sám u seba. Takto vytvorená permakultúrna záhrada ctí permakultúrnu etiku, vychádza z permakultúrnych princípov a používa permakultúrne prvky. Jediné, čo sa dá v reálnej záhrade vidieť, sú práve tie prvky, no tie samy o sebe nič nehovoria a teda nič neznamenajú, alebo znamenajú len veľmi, veľmi, veľmi málo z toho všetkého. To gro, to podstatné vidieť nie je. Permakutlúra je z tých vecí, pre ktoré môžete prejsť svet krížom-krážom a nakoniec zistíte, že ste nikam chodiť nemuseli. Isteže vidieť sa dá vo svete spústa nádherných vecí, ale to, čo chceme, máme obyčajne priamo pod nosom. Takže moje nabídka takováto: Vtlučte si permakulturu do hlavy a pak se dívejte kolem sebe a konejte v jejím duchu. To je vše. Víc nemůžete udělat, ani pro permakulturu, ani pro sebe. A když chcete něco videt, najděte si na to jinej důvod.
“bebe” permaweb.cz
Ten celek jako takovej si nosime kazdy ve sve hlave....muzeme nachazet male prvky, male obrazce a male systemy, ale jako celek to vzdy bude zaviset od nas ktery sme si ji vytvorili se svym jasnym zamerem a nestvorili sme ji proto aby sme mohli vsem rikali ze tady ja mam ucelenej PK system.
Dalsi vec je ze jak jde doba tak kopu zlepsovaku ktere permakultura sebou prinesla se stava normalne mezi zahradkarama, myslim tim prvky jako ruzne vetrolamy, vyuziti vody jezirek malych tuni, take stridani druhu atd. take semenareni se stava cim dal vice popularnejsi i kdyz ne pod hlavickou permakultury ale to snad neni cilem. Neni jeden s cilu aby system byl vuci prirode zodpovednejsi.?A system sme my jako celek. Kdyz prijde nekdo kdo chce zmenit hospodareni na PK hospodareni je to slozite ale zaroven jednoduche, nebot je to jen na nem, muzeme mu dat rady jak to udelat nejake vychytavky ale ten ucelenej dizajn si vytvori v hlave ten danej clovek. Tympadem se ale s kazdej z nas stava dizajner. dizajner svoji vlastny zahrady, je dobre jit i na nejakej kurz kdyz na to mame, kdyz na to nezbejva tak se urcite najdou na internetu spousu informaci o zakladech dobreho dizajnu(jinak mne napadlo jestli nefungujou nejake zakaldne pravidla dobreho dizajnu v cestine).
a hlavne muzeme zapomenou na celej svet , nase zahrada je nase zahrada a my sme si vytvorili s ni vztah a je na nas jestli si to dokazeme pred sebou obhajit jestli mame motorovu pilu auto ci traktor ci bereme dotace. je do toho kazdemu putna nebot nezna nas zamer nas dizajn.
System se meni a spolecnost take, pomalima krokama jdeme k lepsimu, budu pozitivnej a ne negativnej, nadavek na to jak ten system jde dolu s kopce je celej internet a system se evidentne drzi dal a drzime ho pri zivote prave my, a my sme ta pozitivni zmena pro tendle system, nase nejen zahrady o kterych si myslime ze muzou zmenit svet sou tou zmenou kterou tendle svet menime.
nema vyznam se hasterit a hadat se o tom jestli to nebo tamto, kazdy z nas si je soudcem jestli se mu to povedlo nebo nepovedlo.a strazcove jedine a prave myslenky PK at si dal hlidaji svoji pravu a nefalsovanou permakulturu, ten nazev neni dulezitej dulezitej je nas vztah nas dizajn k prirode, a v jak vysokem levelu harmonie s ni dokazeme fungovat.
prvne zahony na trnkovisti
dulezita je odolnost vuci slimakum kterych tu je este spousty.
Nasleduje seznam zeleniny co by se mnela pestovat ve vetsim meritku
cibule
cesnek
mrkev
fazule (?)
repa cervena
topinambur
kukurice
brambor
obili(oves, zito)
celer
dale je pak v jednani sklenik, ktery mozna dam na trnkoviste a mozna ze ne, mozna ho necham na dvp este se uvidi. kvuli skleniku by se strasne zvysila castnost nastev trnkoviste, jako otvirani, zalevani ranni atd.....cize to zavrhuji....
uvolnenim zahonu a buntosaku se zvetsuje prostor, pro pestovani priklad cukety a ich zavarovani atd.... jednoznacne cukety ve vetsim, dyne bych uz vzdal.....mozna par pokusnych na trnkovisti
na buntosakovy seznam veci k sazeni
celer
cukety
korenova zelenina mrkev petrzel
papirkookurka
mangold
jahody
rajcata
fazole v pasech
slunecnice
vodnice
cisnke zeli
salat
hrach
kedluben
kopr
pekingske zeli
porek
rukola
redkev
spenat
turin
mrkev zluta
mak
kozlicek polnicek
vyuziti skleniku
Nasleduje seznam zeleniny co by se mnela pestovat ve vetsim meritku
cibule
cesnek
mrkev
fazule (?)
repa cervena
topinambur
kukurice
brambor
obili(oves, zito)
celer
dale je pak v jednani sklenik, ktery mozna dam na trnkoviste a mozna ze ne, mozna ho necham na dvp este se uvidi. kvuli skleniku by se strasne zvysila castnost nastev trnkoviste, jako otvirani, zalevani ranni atd.....cize to zavrhuji....
uvolnenim zahonu a buntosaku se zvetsuje prostor, pro pestovani priklad cukety a ich zavarovani atd.... jednoznacne cukety ve vetsim, dyne bych uz vzdal.....mozna par pokusnych na trnkovisti
na buntosakovy seznam veci k sazeni
celer
cukety
korenova zelenina mrkev petrzel
papirkookurka
mangold
jahody
rajcata
fazole v pasech
slunecnice
vodnice
cisnke zeli
salat
hrach
kedluben
kopr
pekingske zeli
porek
rukola
redkev
spenat
turin
mrkev zluta
mak
kozlicek polnicek
vyuziti skleniku
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)