Rozhovor s Bohoušem o DVP a Trnkovišti

DVP funguje již 9let, můžeš nám představit toto sdružení, jeho historii, současnost i budoucnost?



Na začátku nás bylo asi 5. Hnala nás touha vypadnout z města, ale i touha mít svoji zahradu a svoje nekomerční místo pro naše aktivity, mezi které patřila permakultura, soběstačnost a DIY(udělej si sám). Sdružení se zformovalo později a za svoji působnost se mu podařilo opravit dům, založit zahrady a udělat stovky akcií, bezplatných kurzů, brigád atd.

Postupem času jsme se rozutekli po světe, ale dá se říct že každý z nás je nějak aktivní i nadále. I když už na jiných místech. Z těch, co začínali v DVP jsem tu zůstal sám, mám přítelkyni a jeden kluk je tu tak na půl. Pak sem chodí pomáhat pár lidí z Karlových varů a z Plzně.

Při akcích které jsme dělali a děláme nikdy nevybíráme vstupné. Sociální aspekt věci je základ proto, aby se myšlenky mohli šířit volně a svobodně. Dům se opravil, teď v něm žiju a veškerá aktivita se přesměrovala na pozemek, který DVP vlastní – Trnkoviště. Jako sdružení jsme pomohli vícero lidem v těžkých životních situacích, a doteď se podílíme na některých aktivitách spojených s podporou bezdomovectví atd. Jako příklad uvedu Food not Bombs (FNB) v Karlových Varech ale je i hromada aktivit, které nejsou tak viditelné. Vše je to neziskové i po těch letech,občas děláme sbírky , naše poslední je na výsadbu stromků na Trnkovišti.



Vašim hlavním projektem je Trnkoviště, můžeš nám tento projekt představit?



Trnkoviště jsou komunitní zahrady, spojené s jedlým lesem , je zde i místo na jednoduché bydlení.

Vše je ale ve fázi budování, projekt funguje jenom druhým rokem. Je zde již pár zahrad vesměs permakulturních. Vysázeli se slívy, vrby, udržuje se louka na stanování, či pro dlouhodobější náštevy, kterým se nebráníme, pokud dodržují dohodnutá pravidla. Život i zahrada ve výšce 720 metrů se mění na něco jiného. Také práce není v této části republiky jen tak k sehnání, takže si nemyslím že se Trnkoviště osídlí dalšími 10 lidmi. Spíše se orientujeme na zahrady a na sázení stromů. Teď na podzim se bude sázet první várka jabloní , hrušní, rybízu, jost a podobně. Vše z peněz které vybereme, i když některé keře jsou již naše odrůdy. Při cene 200kč za stromek není až tak těžké, aby si někdo „zasadil“ strom u nás.



Tento rok je takový přechodný. Loňský rok se ještě dělali akce v sídle DVP, který se již ale stal soukromým objektem, takže akce se přesouvají na Trnkoviště, což není od sebe vzdálené daleko. Trnkoviště je takové malé dítě, které ještě nemluví a my se mu snažíme porozumět a slyšet. Pak budeme vědět, potřebujeme se s ním sžít. Každý kdo se che zapojit do projektu je vítaný.



Jedlý les to zní lákavě, můžes nám to rozvést?



Jedlí les je takový jiný sad. Hodně složitý. Je to permakulturní prvek a v permakultuře se snažíme inspirovat vzorci z přírody. Jedlí les má inspiraci v pralese, kde rostou jak vysoké stromy, tak střední, a pak takové to křoví a ještě na zemi různě byliny a další rostliny.

A tak je to i v jedlém lese. Jsou zde vysoké stromy jako ořech, kaštan, ale i vysokokmenné jabloně a hrušky, střední třešně, jabloně, jeřábi, bez, slívy. Dolů jsou keře rybízu, angreštu a josty. Na zemi roste mateří douška, lesní jahody atd. Náš les ale ještě nestojí, zatím máme pozemek a první vybrané penízky, které teď dáváme dohromady. Vše se dělá dobrovolně a to déle trvá, ale o to déle je to trvalé. Děláme to pro svoje potěšení a ve víře změnit toto místo.



Takže to děláš spíše pro svoji radost , než pro to že je to ekonimický model jak vydělat peníze?



V době kdy se dotuje kde co, je těžké konkurovat a nebrat dotace. Dotují se pracovní místa, velkostatkáři místo malostatkářů, zelená nafta, sekání trávy strojem ale ne kosou. Žijeme ve světě paradoxů, je pak velmi těžké navrhnout projekt tak, aby byl soběstačný a aby nepotřeboval peníze z venku. Taky to dělám z lásky k zemi, cítím se s ní spojený. Nelíbí se mi sice kam se svět řítí, ale řekl jsem si, že nejlepší způsob bude, když změním sám sebe, než abych se snažil měnit jiné. Prostě žiji svůj život a nechci aby mi za to někdo platil, popravdě žiji z minimální mzdy již 5tým rokem a sranda to není, ale nazývám to veselou skromností. Prostě přijímám život tak jak přichází.

Takže jste 100% neziskový projekt, to ale zabere spoustu času a energie, kde na to bereš sílu?



No na to zeptej vesmíru. Nevím narodil jsem se tak, že rád pomáhám a mám takové vize. Tady jsem to spojil, je to neziskové, ale tak to má být, jsem rád když mi někdo přijde pomoct se dřevem na zimu, nebo si na Trnkovišti zasadí strom. Když mi někdo dává peníze na ruku, s tím, že jsou moje, tak je dám stejně na ten stromeček, nedá mi to…..

Času to zabírá dost ale nestěžuji si, radši budu žít s nějakou vizí, než ten život jen tak promarním. A kde na to beru sílu? No tady všude kolem nás, ráno vstanu slyším ptáčky, pozdravím sluníčko a je tu nový den plný překvapení a změn, a já v té přírodě nacházím inspiraci nejenom pro sebe.



Jakou máš vizi pro Trnkoviště příklad za 10 let?



To je hodně daleko, ale myslím si, že za těch 10let to bude oplocené proti okusovaní zvěří, jedlý les již bude dávat své první plody, možná budeme mít správce, a hlavně vidím tu druhově bohatou zahradu, plnou motýlů a energie, prostě koukneš se na to a je ti jasné že kooperace přírody a člověka je reálná, plodící, vhodná pro obě strany a jako bonus i naplňuje ducha. Ale jen jídlo ze zahrady není všechno. Proto jsme tu vždy dělali workshopy jako například kosení kosou, či stavení z kamenů a různé jiné přírodní dovednosti. Teď se například rozvíjím v řezbářství. Věřím, že se najdou lidi, kteří tento projekt podpoří, a když ne, stejně tam ta zahrada s jedlým lesem vznikne, neboť si jí udělám. Jen s tou podporou jde vše snáz a rychleji.



Říkáš , že dotace mění lidi a nedělají pak věci kvůli svému záměru , ale že se to stává zaměstnáním a tudíž dělají kompromisy, mění kabáty podle toho kudy tečou peníze..



Vidím to všude , je to jako mor, který ničí volný trh.

Dokud budou dotace jen pro velkostatkáře se stovkami hektarů a ty jen s pár hektary půdy nemáš nárok, tak nemáš šanci. Šanci máš jen pokud to děláš pro svou radost, nebo máš pocit, že pomáháš přírodě. Ale v životě to tak chodí, že jsou nějaké překážky, nemůžeme chtít jen svět kde bude jen dobro a zlo bude vykořeněno. Já nechci měnit svět, chci ale měnit sám sebe a to je to nejlepší, kdyby to udělal každý, svět by vypadal jinak. A dotace tomu vůbec nepomáhají.



Ale i DVP občas potřebuje penízky. Sháníte něco urgentně, dá se vám nějak pomoct?



Náš hlavní projekt je Trnkoviště – komunitní zahrady spojené s jedlým lesem. Je to ukázkový projekt, děláme tu workshopy, přednášky.. Mých 20 let praxe je myslím dobrým garantem. Sháníme finanční prostředky primárně na stromky a sekundárně na oplocení. Také potřebujeme nějakou maringotku nebo něco na příležitostní přespání pro hosty. Kdo nás chce podpořit ať nás prosím kontaktuje.



Můžeš mi řící s kým spolupracujete, abych si udělal obrázek o tom kdo vás podporuje a jaké máte směrování?



Spolupracujeme s organizací BERKUT – českým svazem ochránců přírody v Bečově nad Teplou, kde také pořádáme festival Zázračná planeta země. Já osobně jsem členem Permakultura CS, což je sdružení permakulturníků v ČR a SR. Jako kolektiv DVP jsme certifikovaná přírodní zahrada os sdružení Veronika a spolupracujeme s různými podobnými projekty.

Chceš něco dodat na závěr, o něco lidi požádat, nebo jim jen tak něco sdělit?



Já nechci měnit svět, ale zjišťuji to každým dnem, že když měním sebe tak měním i to okolí. Přišel jsem do malé opuštěné osady, věci se hýbou, a místo jsme posunuli dál. Nemá význam hledat štestí někde jinde, štěstí je vnitřní stav a je jedno kde jsi. Jaké si to uděláte takové to budete mít. Když člověk konečně objeví sám sebe, tak až pak začne skutečně rozkvétat, začně dělat věci ze svého srdce, a potom má i co rozdávat. Když na lidi něco hrajete, lidi to vycítí, když to děláte s láskou a od srdce, ,lidi to také cítí a cítí se ve vaší blízkosti dobře.

Když přírodu ctíte jako matku zem a souzníte s ní, tak i ty ptáčkové jsou vaše rodina i ten strom občas na vás promluví.

Nemám rád když říkám jiným jak mají žít, a proto já říkam, ať si lidi žijí jak si chtějí, hlavně ať neubližují sobě, svým blízkým, ale ani přírodě živé a neživé.



Bohuslav Holček

jeden se zakladatelů sdružení DVP, propagátor veselé skromnosti, vlastník malého permakulturního hospodářství, jeden z členů komunitních zahrad Trnkoviště, jeden z hlavních organizátorů festivalu Zázračná planeta Země.