Ten klid
Absence něčeho.
Jen vánek vaje,
Z absolutnem s hraje.
Praminek horské vody,
Vyhrává do pohody.
A ptackove bratři
Zpívají píseň
Známou- neznámou.
A sluneční svit
Do duše vlévá mi klid
A ta radost
Až na kost.
Ten klid
Absence něčeho.
Jen vánek vaje,
Z absolutnem s hraje.
Praminek horské vody,
Vyhrává do pohody.
A ptackove bratři
Zpívají píseň
Známou- neznámou.
A sluneční svit
Do duše vlévá mi klid
A ta radost
Až na kost.
Vyhoření
===============
Až vyhasne svíčka tvých dálek,
ve vizích co sis nastřádal,
představu života svého,
když vyhasne a ti víš
že už nezvplane znovu.
Když kostičky musíš znovu přeskládat.
Jak malé dítě,
znovu se musíš narodit
do svých snů a vizí.
Začít stavět.
Chrám svůj odznovu
kostičku po kostičce
vize své rozplétat.
Znovu se naučit vnímat je
srdcem svým.
Rozmum zahodit,
zneplatnit, vyloučit
ze stavby.
Jinak zas
postavíš, babylonskou věž
které pak ani sám neporozumíš.
Stavěj však pomalu
v povyku lásky,
v nadšení včelky
postav zas vize své.
Srdcem svým naslouchej
uslyšíš záblesky,
toť plány tvé stavebné.
V dálce jsem uslyšel
radostné volání,
paradox života
svolával vyhaslé,
slovama:
čím více vyhoříš
tím více zas vzplaneš.
Tvůj chrám bude přesvatý,
vize tvé ušlechtilé,
radost tvá bezedná.
Bůh tvůj bez falše.
Abstraktni
dnesni den utekl
abstraktne rychle,
hraju si s cislama
v povhmurne nadeji
nevalidnych znaku
abstraktne mysleni
pozbyva logiku
kdyz pozde
usinas v povyku
az atribut entity
pozbude logiky
nastoupi syntaxe
posvatne mystiky
Abstrahuj pomalu
nesetri zavity
navrhnes komponent
prepises praktiky
Logicky uzaver
implicitne zavrhnes
defaultnes mocnitel
rozpadlej metriky
Podzmini
v samote u sebe
v byte kde hostuji
oblekam se
ven do mesta
zahalit se
do zivota
Vychazim ven,
menim se.
Nekdo jinej sem
spolecensky
nadseny
plni radosti
ze zivota
Vnitrne se propojim
z tlukotom mesta
lazenskeho
prazdneho.
A pri te prochazkce
i kdyz sam,
ten pocit ze
sem clovek
ve mne roste
I lepsim mne dela.
Včelař
----------
Nadzvedneš výko,
vidíš jiný svět.
dýmak tot
jistota tvá.
Útočná letka
bere tě stečí.
Kdo na to nemá
ten už ječí.
Prohlížíš plásty
včelky ti tancujou
kolem tebe v kruhu
se srocujou.
V tom mystickem oparu
jedna to bytost jest
a ty její součastí jseš.
Jednou to zažiješ,
to mystické vytržení,
někdo nazval by to
propojení.
Od tvé chvíle
sám si říkaš.
Včelař jsem včelař
krehotinka moje ,
opatrne dotykat se musi
aby se kvitka jeji nezlamala,
to by pak jejich krasa
vytratila se.
Potichu mluvit k ni,
to spise naslouchat,
to by se zalekla,
a uz nepromluvila
ze srdce sveho.
Ale jen by zastekala.
Vazit si krehotinku moji
chce si rust,
tak jen ji pozorovat,
a jeji jemne naznaky vykladat si
ucit se ji,
pozorovat ji,
naslouchat ji,
zamiloval jsem se do ni.
Jarní radost
============
Nad hladinou mé duše,
tam kde slunce dotýká se paprskama,
cez tu škvíru zvanou srdce.
Tam kde není nic a zárověn je vše
Tam kde ticho křičí z plných plic
Tam kde váhy mého jednání
ukzajují směr.
Radost se dere ven.
Chce vidět, chce slyšet, chce jásat.
Chce lětet nad krajinou mého poznání.
Chce se prostě radovat, radost jedna moje...
I když lásky lidské nedostává se mi,
láskou boží přetékám.
Na každém kroku, každé ráno
procituji, že nejsem sám,
A ta radost jde se srdcem
v jedném šiku.
Ne jen občas v ňákém okamžiku.
Tak dlouho poslouchám to ticho,
že ho básní musím přervat,
aby dál mohlo do mne produit nové,
čerstvé, jak vánek jarního kvítí.