pondělí 27. prosince 2021

Klid

Ten klid

Absence něčeho.

Jen vánek vaje,

Z absolutnem s hraje.

Praminek horské vody,

Vyhrává do pohody.

A ptackove bratři 

Zpívají píseň 

Známou- neznámou.

A sluneční svit

Do duše vlévá mi klid

A ta radost 

Až na kost.

úterý 21. prosince 2021

Vyhoření

  Vyhoření

===============

Až vyhasne svíčka tvých dálek,

ve vizích co sis nastřádal,

představu života svého,

když vyhasne a ti víš

že už nezvplane znovu.


Když kostičky musíš znovu přeskládat.

Jak malé dítě,

znovu se musíš narodit

do svých snů a vizí.


Začít stavět.

Chrám svůj odznovu

kostičku po kostičce

vize své rozplétat.

Znovu se naučit vnímat je

srdcem svým.


Rozmum zahodit,

zneplatnit, vyloučit

ze stavby.

Jinak zas

postavíš, babylonskou věž

které pak ani sám neporozumíš.


Stavěj však pomalu

v povyku lásky,

v nadšení včelky

postav zas vize své.

Srdcem svým naslouchej

uslyšíš záblesky,

toť plány tvé stavebné.


V dálce jsem uslyšel

radostné volání,

paradox života

svolával vyhaslé,

slovama:

čím více vyhoříš

tím více zas vzplaneš.

Tvůj chrám bude přesvatý,

vize tvé ušlechtilé,

radost tvá bezedná.

Bůh tvůj bez falše.



Abstraktni

 Abstraktni

dnesni den utekl

abstraktne rychle,

hraju si s cislama

v povhmurne nadeji

nevalidnych znaku

abstraktne mysleni

pozbyva logiku

kdyz pozde

usinas v povyku

az atribut entity

pozbude logiky

nastoupi syntaxe

posvatne mystiky

Abstrahuj pomalu

nesetri zavity

navrhnes komponent

prepises praktiky

Logicky uzaver

implicitne zavrhnes

defaultnes mocnitel

rozpadlej metriky

Podzmini

 Podzmini


v samote u sebe

v byte kde hostuji

oblekam se

ven do mesta

zahalit se

do zivota


Vychazim ven,

menim se.

Nekdo jinej sem

spolecensky

nadseny

plni radosti

ze zivota


Vnitrne se propojim

z tlukotom mesta

lazenskeho

prazdneho.


A pri te prochazkce

i kdyz sam,

ten pocit ze

sem clovek

ve mne roste

I lepsim mne dela.



Včelař

 Včelař

----------



Nadzvedneš výko,

vidíš jiný svět.

dýmak tot

jistota tvá.


Útočná letka

bere tě stečí.


Kdo na to nemá

ten už ječí.


Prohlížíš plásty

včelky ti tancujou

kolem tebe v kruhu

se srocujou.


V tom mystickem oparu

jedna to bytost jest

a ty její součastí jseš.


Jednou to zažiješ,

to mystické vytržení,

někdo nazval by to

propojení.


Od tvé chvíle

sám si říkaš.


Včelař jsem včelař


krehotinka

 krehotinka moje ,

opatrne dotykat se musi

aby se kvitka jeji nezlamala,

to by pak jejich krasa

vytratila se.


Potichu mluvit k ni,

to spise naslouchat,

to by se zalekla,

a uz nepromluvila

ze srdce sveho.

Ale jen by zastekala.


Vazit si krehotinku moji


chce si rust,

tak jen ji pozorovat,

a jeji jemne naznaky vykladat si

ucit se ji,

pozorovat ji,

naslouchat ji,


zamiloval jsem se do ni.

Jarní radost

 Jarní radost

============


Nad hladinou mé duše,

tam kde slunce dotýká se paprskama,

cez tu škvíru zvanou srdce.


Tam kde není nic a zárověn je vše

Tam kde ticho křičí z plných plic

Tam kde váhy mého jednání

ukzajují směr.


Radost se dere ven.
Chce vidět, chce slyšet, chce jásat.

Chce lětet nad krajinou mého poznání.

Chce se prostě radovat, radost jedna moje...

I když lásky lidské nedostává se mi,

láskou boží přetékám.

Na každém kroku, každé ráno

procituji, že nejsem sám,

A ta radost jde se srdcem

v jedném šiku.

Ne jen občas v ňákém okamžiku.


Tak dlouho poslouchám to ticho,
že ho básní musím přervat,

aby dál mohlo do mne produit nové,

čerstvé, jak vánek jarního kvítí.