šamanským bubnem ke Kristu

Pocházím z ortodoxní katolické rodiny , ale na duchovno sem tam moc nenarazil. Vždy mi to připadlo spíše jako tradice a postoj. Jako mladý sem to moc nechápal a hned jak sem dostal rozum(asi v 16ti) sem sem jim na tu jejich víru vykašlal. Nějak mi to celé nesedělo. Kněží slibovali slib chudoby a když jsem viděl ty jejich domy a hlavně jako aktivní ministrant jsem byl nejednou venvnitř, tak to zařízení, to nemám ani já těd.



Na moje poměry, žili prostě v luxusu a dostatku. O duchovnnu  či spiritualitě ani nemluvně. Mám takové zlomové zážitky.
U nás na škole, povinně internátnej SOU, jsem studoval za zedníka. Jako cirkevní škola, tak ráno povinné modlitby, pak škola, pak povinné studium, pak povinná mše, pak večerní studium , pomodlit a spát. Občas nám pustil film, ale né ledajaký. A pamatuji se že nám pustili film exorcista. je to horor. Ale před tím filmem jsme dostali přednášku, o tom že ten film je skutečný, že když nebudeme chodit na zpověd a nebudeme úplně oddaný bohu, tak nás posedne dáběl a budou se dít strašné věci.A ten co to přednášel byl exorcista, mluvil o svých zážitcích a on že to je reálné. Pak nám pustili film, teda ten horor. Film skončil a bylo nám oznámeno že kdo chce může jít hned na zpoveď. Pamatuji si jak některý doslova utíkali.....
Ne toto není víra, toto není to co chce bůh, on chce aby jsme k němu šli svobodně, a né ze strachu. Láska je opak Strachu a Strachem k Bohu... Inu jak jsem psal výše vyprdl sem se jim na to a  přestal sem naštevovat kostel, přestal se modlit ty modlitby o kterých mi bylo řečeno , že když se je nebudu modlit pujdu do pekla.

Taky si pamatuji na růženec, ale ne jen tak, bylo to ješte za komunistů, měli jsme takovou skupinku , a modlili jsme se růženec, a bylo nám řečeno, že když se budeme modlit myslím to bylo měsíc v kuse růženec, každý den, tak Pana Maria nám na smrtelné posteli pomůže a my nezemřeme v hříchu a tím pádem půjdeme do nebe. Ten krát jako klukovy mi to nedošlo, ale pak sem si říkal, že k sakru. To jako ted neco odčiním a pak můžu žít hříšní život a na smrtelné posteli sem si to pojistil růžencem, no paráda. Ale není to tak že kristus si vybral mne a né já jeho._? A že to není moje zásluha že sem se modlil růženec. No celé mi to přijde jako zvrácenost.
Bylo mi 16 a já šel životem dál. Každý výkend sem byl v lese a studoval sem indianskou spiritualitu. Každý výkend sem seděl s partou kamarádů(trampů, euroindiánů,woodcrafterů) někde v lese u ohínku a hráli si na kytaru nebo na buben, promlouvali , děkovali za jídlo a hlavně ty plameny ohínku, to byla spiritualita....
Časem sme si pořídili vlastní teepee a jezdili na výlety s naší partou, měli jsme takový jedno místo, kde jsme si udělali flek, Byli sme tam skoro každý výkend. Bubnování, pokuřování fajky míru v kruhu atd. A přemýšleli sme , zajímal nás indiánský spůsob života, jejich filozofie, a taky taková ta mladežnícká zpoura, volné vztahy, časem marihuana, ale i šamanismus, který v té době nebyl ješte komerční záležitostí. A experimentovali sme. Ani ne s drogama jako z tím šamanismem. četli sme si knížky a chtěli sme něco podobné zažít. Nevím jak ostatní, ale já určitě. A tak sem se občas sám ocitnul v lese s bubínekm v lese a bubnoval a dostával do prapodivných stavů mysli. Byl v nich klid, takový pocit jednoty s přírodou kolem, vděčnost tomu na hoře za to co nám dal a tak. Žádné modli, nebo božstva, žádne vzívaní jmen indiánských Bohů. Jako jo vždy sem štipku tabůku z vdečnosti hodil do ohně, jako poděkování.. Bůh jako nečo tajemného, jako v židovství ani sem to slovo nevyslovoval nahlas. Bůh jako něco tajmeného, co nás vede životem, co prostupuje vším, co nás dělá dobrýmy.
Jednou takhle při svém rozjímání, sem potkal trpazlíka, sednul se mi na ruku a promloouvali sme o jejich světe. Bylo to zajímavé, nebyl jsem na žádných drogách, žadný chlast . Při plném vědomí.
To byla moje spiritualita. A život šel dál, stěhování na hory, pak ztráta bubnu, který sem si sám vyrobil, ale člověk byl rád že má co jíst a má kde spát. Byli to krušné časy.Bez domova, kolísavá práce ale stále mne provázel v životě ten Bůh, Něco co mi stále ukazovalo abych šel tudy , aby dělal todle a todle nedělal a tak sem šel živote. pak 3 roky na squatu v praze, trošku ten punk okusit, občas sem pomáhal lidem na heráku, se s toho dostat a měl jsem s toho sakra dobrý pocit, hulit sem hulil bylo to příjemné  tak trochu v té mé situaci , ale není hulit jako hulit, zásadně sem odmítal hulení za peníze, a pěstoval sem si, když sem měl špatný rok tak sem nehulil. Nevím jak ostatný ale všichny v partě co sme sme hulili sme jen hulili, nikdy sme nešli dál, žádné LSD atd, ale časem sem ti kamárdy opustil tak nevím na 100pro. A pak sem přestal  hulit nedělalo mi to dobře.
A život šel dál, nějkou dobu v amsterdamu, pak Zurich, španělsko, francie Dijon. Stopoval sem, a stopoval sem rád. řikal sem že to je takový anděl, já tam stojím a mávam na vás a vy kvůli mne můžete udělat dobrý skutek. Kdybych tam nestál tak hold žadný dobrý skutek neuděláte.Těch zážitků na stopu a té dobrotivosti lidí Ty nezávazné rozhovory, s kamniánakama, z cizincema, občas i s farárem, pár krát i prostitutky mne vzali na stopa, se všema těma lidičkama sem promlouval. Oni se ti často jakoby spovídali, říkají ti svoje příběhy o životě, o drogách o problémech o štestí o manželství, ale i o chlastu, zlu a nespravedlnosti. Inu zajímavé a i to formulovalo moji spiritualitu až sem si jednou znovu pořídil buben.
A pak to šlo rychle.V té době jsem už bydlel konečne na svým a říkal sem si o buben sem přišel a tuto část života mám prosté otevřenou , násilně ukončenou, buben mi ukradli cikáni ve spišké nové vsy, vyburaly krompáčem díru do baráku a ukradli vše i buben.
Pořídil sem si hezký buben, chtěl sem aby to byl poctivý buben, tak nekupoval jsem na internetu, ale pěkně rovnou od člověka co znám osobně a vím že dělá poctivě. A začal sem opět bubnovat, a začal sem jít hlouběji a hlouběhi až to začalo....

Potkal sem indiána, měl takove zvláštní malování na tváři, řekl bych že irokézký malovnání. A vedl mne, ukazoval mi krajinu,  naučil mne létat, z prvu sem si myslel že je to můj guru podzemným světem, ale po nějaké dobe sem zistil že mě jen zaučuje a že ešte se stane kopu jiních věcí.
Jmenoval se irwin
Začal sem bubnovat, jen když sem potřeboval něco vědet. Příklad sem chystal festival a nevědel sem jak to dělat, při bubnování sem se ponořil do šamanského světa a viděl jsem to tam a dostal jsem skoro vždy odpověde na své otázky.
Proměnil sem se na ptáka a letěl sem za starým stromem a ten mi ukázal malí skromný ohínek a já vědel že na festivalu má být jen malí pokorný ohýnek a ne žádné mega akce. a takhle to šlo asi dva roky.

Svému bubnu a jeho odpovědím sem důvěroval a byl sem za něj vděční.

A jak šel život a já bydlel stále sám a jen jezdil stopem po světe a snažil se najít své poslání. Komunita se nám už rozpadla a já zůstal sám na samotě v horách ve svém stavení. Jednou sem se rozhodl naštívit jednoho starého kamaráda, no nevidel sem ho asi 20let a zrazu sem narazil na něj , že žije v nějaké sektě, ani to nebylo daleko. Tak sem se tam vydal.Stopem.
A byl jsem v šoku. velké pole, vlastní komunitný traktor,a byl pátek večer, šabat, tak se zpívalo, jedlo se , vše bylo s domácí zahrady, a večer mne na místo ožralého punkáče na které sem byl už zvyklí, čekalo príjemne pohoštení ve stanu s dopisem na přivítanou.
Tak sem tam strávil veekend a říkal sem si, ty vole co to je . Celí život se snažím najt nejakou komunitu, žil sem na squatech, projezdil komunty po svetě a vím že to nefunguje, že lidi se vždy pohádají, nebot jjeich ega sou moc silné a vlastně žijou v komunitě aby potěšili svoje ego. Tady v té naboženské komunitě  sem zrazu viděl, že oni tam žijí úplně jinak, vzdali se sebe pro komunitu a proto se jim daří, proto prosperují.

Inu celou to mnou otřáslo a začal sem se ptát, začal sem se ptát sám sebe a tak.
A vzal sem si buben že se svého průvodce zeptám , že jak to k sakru je a že jo.
Vzal sem buben a už sem viděl irwina(tak sem jemnovla můj průvodce a stále se tak jmenuje) jak tam stojí uprostřed pláně a čeká na mne. A ptám se ho, Jak je to z kristem, exituje_? žije?, jak to s ním bylo?. Irwin se otočil a já se proměnil v ptáka a letěl sem a letěl, pak sem se proměnil v pumu a bežel sem pralesem až sem přišel na takový palouček a na něm byl hezký starý strom a pod ním seděl jakoby na palmových lístkech kristus, Byl jsem ohromen. Tak existuje. |Sednul sem si k němu a chvíli sme promlouvali. Ale moc sme nenamluvili, mluvil jen o tom že je že za nás zemřel a že tady v podsvětě(nasvchál nepíši podsvětí) nebývá, že ho můžu potkávat v nadsvětí, tam nahoře.
Celé to mnou otřáslo a já začal číst bibli a začalo mi to vše docházet, časem sem našel sbor kousek od nás a zjistil sem že je to super komunita a zrazu mám i místo kde můžu zapadnout. Chvíli na tom sem dostal skvělou práci a konečeně si opravil dům, potkal sem ženu svých snů a oženil se, a dvě malé dětátka se nám narodili a u toho všeho byla moje modlitba  a on.
Ale příběh nekončí, buben sem prodal již jsem ho nepotřeboval a peníz byl pro mne důležitý.
A jak šel život dál tak se můj vztah s kristem prohluboval.
A Ted se stalo, že sme skolaboval a odvezli mne do nemocnice, na kapačky, neurobolerioza, jednu chvíli už jsem umíral vysilením , modlil sem s k bohu. A přežil jsem. ale šlo to a jde to pomali. domů mne dovezly na vozíčku a pomalu sem začal chodit, šli měsíce a já stále doma. Léčil sem se homeopaticky, standartní medicína mi nenabídla nic, jen antidepresiva na deprese které sem neměl, tak sem vlastně ani neměl na výběr. A homeopatika mi pomáhali  a stále mi pomáhají. Občas přišlo zhoršení, člověk se klepe celí na posteli je mu strašná zima, hyperventiluje, no žádná slast to není, občas u toho vylézají věci s podvědomí a člověk si uvědomuje na jednou souvislosti s mládím s rodinou nebo tak.
A můj poslední šamanský zážitek se stal před asi 14 dny. Přišlo zhoršení, začal sem lechce hyperventilovat a cítil sem že něco ze mne vyleze, že to nemám potlačovat léky. a zrazu se mi po těch letech zjevil irwin, byl postarší, taky jsem ho neviděl pár let, a já se ho ptal, proč tá nemoc můj vztah s bohem jaksi pošramotila, a že bych chtěl potkat krista. On mi řekl, že tenkrát když jsem ho potkal to byla výjimka, on žije na hoře ne tady dole. tak sem se ho ptal. A jak se dostanu nahoru za ním, Jaká tam vede cesta.
Irwin odpovědel "Tam se musíš promodlit".
.........................
A tak pokračuje moje "šamanská cesta" .
Bible se stala mou šamanskou příručkou.

Když mne někdy osobně potkáte, nebojte se optat, rád vám povyprávím svůj příběh.
A děkujme Bohu za vše co nás v životě potkává, dobré i zlé, děkujme za jídlo za vodu za přátelé i nepřátele. Zpívejme s plného hrdla za zvuku kytar a bubnů a oslavujme s pokorou Boha.