acer aspire v5-122p ubuntu a myš

docela sem se natrapil s tou mysi. mys neustale utika do leveho rohu a nebo do praveho rohu. preisnatloval jsem to vicekrat prohledal google a nikde jaksi nic. a pak mi to docvaklo. je treba vypnout pointer. vid obrazek. vse funguje ale pouze v xfce4.

jedete do  >> menu >> nastaveni mys a touchscreen
v nastaveni mysi vypnete pointer  ELAN.
Odskrtnete tlacitko "povolit toto zarizeni"

vid obrazek. a mys uz nikam neleta....

Čeho třeba Bůh nám dá - chléb i srdce radostná

Čeho třeba Bůh nám dá - chléb i srdce radostná

nedělní ranní

Kéž Bůh dál vede moje kroky.
Kéž Bůh dál dotýká se mě.
On je mým pastýřem nebudu mít nedostatku
a ani nedostatek nemám.

On vede mé kroky,
on odpovídá na mé modlitby,
on odvděčuje se.

On mi ukazuje cestu,
on udává mi směr,
on roste ve mně,
on sílí ve mně.

Chození do kostela mně nespasí,
kontakt s bohem
odevzdat se mu celí.

Najít sebe abych mohl najít boha.
a až najdu Boha ,
najdu jeho záměr s mým životem.
A až začnu realizovat Jeho záměr,
začíná můj život dávat smysl.

Začínám si užívat ranní východ slunce.
Začínám ve všem vidět DAR,
v raním chlebu
v práci, ve vzduchu
a ve vodě co pijeme.
A taky Dar mého života,
že mi ho dal,
a každé ráno zjišťuji
že ho prodlužuje.
Velebím tě bože, velebím tvé slovo v bibli popsané,
velebím svobodu kterou si nám dal
a chceš abych k  tobě přicházel svobodně.
Abych tě svobodně nacházel,
aby tě svobodně velebil.
Ne pod nátlakem...
Ne nejsem to Já co ti píše tuto báseň,
ale jsi to Ty.
Ty ve mně.

bolerioza chronicka

tinktury štětka lesní  a pak na pročistění jater  ostropestřec mariánský

bylinkové čaje pelyněk, šípek a vitamin C práškový....
nezapomenout na kopřivový čaj a také na tinkturu s topolových pupenů.
A samozřejmě užívat hojně včelí pyl
a nezapomenout na repelent proti klíšťatům....

jak pomot bezdomovcům?

pěkné video o aktivitě Nejdříve Střecha 

http://video.aktualne.cz/dvtv/bezdomovci-jsou-pro-me-zraneny-lidi-nemuzu-delat-ze-je-nevid/r~4ad500e4773311e5974b0025900fea04/

Zahradník je to převeliký

Bůh můj, jenž vyslyší mé modlitby,
ten který drží nade mnou svou ochranou ruku,
stvořitel všeho co znám,
ten co mi daroval ženu mých snů,
tobě patří chvála.

Mesiáš jenž umřel abych
já mohl svobodně žít,
ten co hlásí
návrat do jednoty.

Ten jehož Duch se na mne vylil,
ten kterého ráno potkávám
na cestě do práce,
ten jenž se o mně stará
jako o svého.

Zahradník je to převeliký,
jeho zahrady se táhnou celou zemí,
a moje malinkatá zahrádka je
jen zrnko písku v moři.

Jemu patří sláva i chvála,
jemu patřím já i můj dům,
jemu chci naslouchat,
a žít s ním v jednom domě.

Nezavírat ulitu svou,
ale do ulic, do hospod,
všude sou lidi, toužící po lásce
jeho láska je zadarmo a navěky.

Jeho láska nestojí peníze,
není to to drahý kurz o milování,
je to vysoká škola lásky,
a školné se neplatí.

sklizeň a konec komunitní zahrady

Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

Přísloví 28,19 bible 21

A je tu sklizeň. Něco už mám doma , něco ne. Úroda česneku, průměrná, česnek hezký, akorát , kvůli deštivému počasí část paličáku chytla plíseň. Každý rok byl hezký paličák a špatný litoměřický a tento rok naopak. Příště sklízet dřív. V klidu na začátku července.
Brambory sou kapitola sama o sobě, jako komunitní zahrada jsem počítal se slíbenou pomocí, dva lidi při sázení jasně slíbili ,že přijdou pomoct a ono nikdo nikde a to je konec srpna. Brambory se proto zasázeli na velký lán a dalo to dost práce, připravit půdu, atd Ale jak nikdo nikde, tak se to nestihlo zahrobkovat, a ani se to nestihlo proplejt, když sem se k tomu dostal, brambory už hnili a jak nať rychle vyletěla nahoru tak rychle i dolů a tento rok byla úroda brambor asi pytel.
Cibule je kapitola sama o sobě, je jí málo, nebot se jí málo nasázelo, jak ji bylo málo, daní človíček jí sázel na velké rozestupy, tak se hodně plelo. Ale je.
Kukuřice opět kapitola sama o sobě. Daní človíček namísto jedné odrůdy koupil tři různé a opět málo. Zatím má par lusků, uvidíme.

pro mne to byl těžký rok. Narodilo se druhé děťátko a na zahradu za celou sezonu nepřišel nikdo. Záda mám nějaké ubolené a pobolívají. Úroda mizerná.
A do toho se pokazila motorová část traktůrku.  Traktůrek s jehož pomocí jsme byli schopni Trnkoviště založit a nějakou dobu se o něj starat. Je to vesměs neopravitelné a bude se kupovat nový 4 takt. Ale až budou peníze a ty nejsou takže až budou, dá li bůh. A teď makám za minimální mzdu, takže výhledově, možná do jara na to odložím, bude ale problém neboť nestihnu zrýt Trnkoviště napodzim a tím pádem asi ani česnek nenasázím.Kdyby náhodou někoho napadlo mne podpořit v mým aktivitách koupí motoru k traktůrku tak super, ale už nedělám nic komunitního.....
Pro mne je to symbolická tečka za komunitní zahradou a za snahou cokoliv komunitně dělat. Lidy vždy více berou než dávají. A máto být právě naopak, že více hlav více rozumu. Že když nás více maká na zahradě, tak by jsme měli mít více, tento rok byl přesný opak.
Pak mne ještě na to celým štve i to, že se musím rozdělit s tou mizernou úrodou s lidmi co mi pomáhali zahradu z jara zakládat. A svůj slib splním, jen nevím jestli si to lidi co to posrali uvědomují.....
Já tyto věci jako zahradu dělám proto abych uživil svoji rodinu atd.
Takže definitivní tečka, už si budu sakra hlídat aby aktivity do kterých jdu byli výhodné pro všechny strany.
Věci bez Boha nemá význam dělat. Mne se tu žije jinak než před tím. Žil jsem tu z rozumu, myslel jsem si že je to dobré, neplatit nájem, pěstovat, být na pracáku, ale nežilo sem mi dobře a chtěl sem odejít, pak do toho vkročil Bůh a dal mi jasné znamení a vyslyšel modlitby  a chce aby jsme tu zůstali. Tak tu žijeme a Bůh nám žehná. A tak je to i na Trnkovišti, dělat to z rozumem nešlo, mám jen zničené záda, traktůrek se taky už z té práce položil a úroda mizerná. Nachávám Trnkoviště plavat, budu se starat o svoji zahrádku kterou tam na Trnkovišti mám a zbytek je budoucnost. Počkám až Bůh se jasně vyjádří. Zatím se vyjádřil jasně, Mám se starat o svou rodinu, o domeček. Na více nemám čas a vlastně nemám ani ten traktúrek, tak budu rád že ustíhám své. kdo mi chce přijít pomoct je vítaný, budeme s ním sdílet společnou úrodu a i naše modlitby.
Toto je vlastně poslední článek o komunitní zahradě.
Život je změna a Bohouš se nám změnil.



Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

Přísloví 28,19 bible 21

Plevel

Inu na zahrádce na Trnkovišti
česnek, už se narovnávají stvoly, už budem sklízet. musí být ale o trochu suchšejc

Mák musím také proplejt, už po 3tí

kukuřice roste, ale chcete mít aspon 1 ar aby se opylila a aby měla hezké klasy, přístí rok jednotnou sadbu a o pár řádků více. plela se 2 krát a ještě by to chtělo.

cibule šalotka, nasázeno jako náhrada za nesehnanou sazečku. A už je a nedá se skladovat, takže rychle sníst, je jich asi 60 trsů. Je úplně blbě sázená, strašně velké rozestupy, hodně plevelu.... sou tam volné místa metr na metr to se někdo napleje....a už se taky naplel

Brambor je kapitola sama o sebe. Natě už zlehli, plel jsem jej jednou a ejhle už je tam opět plevel výšky mé. brambor chytnul trochu plíseň, eště bych jej nechal tak 2 týdny v zemy. Plody sou hezké, středně velké. příští rok větší rozestupy. A treba proplejt dříve. Má přijít tento týden vyorávač brambor k tere, tak to vyorávání bude rychlejsí, ještě bych rád koupil hrobkovač a plečku....

sladké řeči chceme slyšet, kritiku si nechte doma

Hledající chodí na akce na přednášky, kurzy, kde slyší to, co chtějí slyšet. Rádi poslouchají o tom, že kdo za to může,nebo o tom jak budeme soběstační když budeme mít svoji zahradu. Nebo o konopných mastičkách, či o hliněných stavbách nebo o léčení energii reiki. Oblíbení je také šamanismus. Ale s námi to nic moc neudělá, je to prostě o tom,že slyšíme to co chceme slyšet a to co nechceme slyšet to proste nehledáme. Nechceme slyšet ty nepříjemné pravdy o tom , že začít musíme u sebe, že se musíme naučit milovat i nepřátele, naučit se je pochopit vcítit se do nich, opravdově jim odpustit a milovat je. Je to jako když sedíme v místnosti je tam tma a přijde někdo a rozsvítí a my zrazu vidíme sebe ve své nedokonalosti, se svýma chybami. Ten někdo je Bůh.A chce nám ukázat, že je i jiná cesta. Ono bible když si jí čteme, tak nám moc nelichotí, neříká nám to co na tech kurzech
"" stačí toto a budete šťastní, objevte bohyni v sobě a budete šťastni, Vlastně šťastní jste už ted jen o tom nevíte"""

Bible nám dáva jinou laťku, říká nám o tom, že sami na to nemáme být lepšími a že je tu někdo kdo nám s tím pomůže.

Nechceme slyšet kritiku, nechceme slyšet když nám někdo říká , že máme své chyby. Když nás někdo kritizuje, miluje nás, chce nám ukázat naše nedostatky aby jsme se mohli zlepšit, nedělá to proto aby nás pošpinil . My kritiky většinou nenávidíme....

Abych udělal kurz, co vše děláme špatně.
kdo hledá pravdu najde jí

žížeň

Hledáme a nenacházíme, dokud nenajdeme boha, tak hledáme matérii, a nemůžeme se jí nabažit a proto se tou matérii dokola obklopujeme a drancujeme zemi, nebo tu žízeň nemůžeme ukojit a ukojíme jí jen když najdeme Boha. Ta žízeň nás žene celí život, hledáme a hledáme, co by nás ukojilo, naše smysly, máme žízeň a je nekonečná, proto drancujeme zemi, kupujeme zbytečnosti v naději , že žízeň bude ukojena, ale není.....

Bečovska botanická zahrada

Cesta do práce v botanické zahradě, je to až v zádu, říkáme tomu SAD. taky to SAD je, je tam nasázeno hrušek, jablíček bezpočet.

záhony o které se v práci starám. nasázeno je všelicos, kukuřice, hrášek, fazule, cukety....

Zběr lípy

Otročín Tisová. na návsi, tak jako každý rok i tento rok sem sbíral lípu. Včelky od rána bzučeli. Vůně jako mladice v rozpuku. Inu na zimu s medem není lepšího nápoje.Sbírá se když čerstvo se otevřeli kvítka, když to celé voní, sbírá se i s lodyhou.
A žene jsem říkal, lípa je národní strom.
je medonosný, mají ho včelky rádi
vyřezává se z něj, různé sošky atd...
a dělá se z něj super čaj
At se vám taky líbí

Zběr bezu

 Jaký Bez, je skoro třetí světová, rusko sýrie, uprchlíci babiš zeman a ty zbíráš bez?

Tak jsem se vybral sbírat bez na Trnkovišti. je to jedna z mála věcí, které na Trnkovišti už byli a je ho tu hojne. tento rok sem konečně pokosil i zadní část Trnkoviště, takže jsem sbíral i v tí zadní části. Výhled to nádherní, ješte nikdi jsem se nekoukal ze zádu trnkovište na okolitou krajinu. Bez suším a piju v zimě čaj,s medem je parádní .

Inu I bolševníku se daří, a budu muset časteji sekat . Kosa je naklepaná

Jeden se slibovaných pohledů od studny směr do otročínskej doliny, tam někde dolů teče Otročínský potok

I před dvoma roky na podzim jsme ešte jako Kolektiv sázeli stromku, a tu je jede ořešak a daří se mu.

A příští týden začne lípa. Tak budu zbírat opět lípu s medem je fanfárová.

fotky z jarního sázení

brambory tu budou

a popel s kamen drevený, dávame do jamek k bramborům

náš pomocník

sázení kukuřice

sázení máku, tentokrát, mák bílí... s míchavá se s popelem aby se tolik nejednotil

skoro vše doděláno

opět kukuřice

letní zahrada

Asi by bylo toho hodně napsaní. Tak fotky napoví více. 

Maringotka žije svým životem a i okolí rozkvétlo.

česnek nám roste, plevel taky. brambory,kukurice,cibule

plevel je pěkne vidět, ale už je pryč

nové políčka a experimentální části trnkoviště

topinambur

plevelu se daří, hledej kukuřici.....

tudy se vstupuje

Rozhovor s Bohoušem o DVP a Trnkovišti

DVP funguje již 9let, můžeš nám představit toto sdružení, jeho historii, současnost i budoucnost?



Na začátku nás bylo asi 5. Hnala nás touha vypadnout z města, ale i touha mít svoji zahradu a svoje nekomerční místo pro naše aktivity, mezi které patřila permakultura, soběstačnost a DIY(udělej si sám). Sdružení se zformovalo později a za svoji působnost se mu podařilo opravit dům, založit zahrady a udělat stovky akcií, bezplatných kurzů, brigád atd.

Postupem času jsme se rozutekli po světe, ale dá se říct že každý z nás je nějak aktivní i nadále. I když už na jiných místech. Z těch, co začínali v DVP jsem tu zůstal sám, mám přítelkyni a jeden kluk je tu tak na půl. Pak sem chodí pomáhat pár lidí z Karlových varů a z Plzně.

Při akcích které jsme dělali a děláme nikdy nevybíráme vstupné. Sociální aspekt věci je základ proto, aby se myšlenky mohli šířit volně a svobodně. Dům se opravil, teď v něm žiju a veškerá aktivita se přesměrovala na pozemek, který DVP vlastní – Trnkoviště. Jako sdružení jsme pomohli vícero lidem v těžkých životních situacích, a doteď se podílíme na některých aktivitách spojených s podporou bezdomovectví atd. Jako příklad uvedu Food not Bombs (FNB) v Karlových Varech ale je i hromada aktivit, které nejsou tak viditelné. Vše je to neziskové i po těch letech,občas děláme sbírky , naše poslední je na výsadbu stromků na Trnkovišti.



Vašim hlavním projektem je Trnkoviště, můžeš nám tento projekt představit?



Trnkoviště jsou komunitní zahrady, spojené s jedlým lesem , je zde i místo na jednoduché bydlení.

Vše je ale ve fázi budování, projekt funguje jenom druhým rokem. Je zde již pár zahrad vesměs permakulturních. Vysázeli se slívy, vrby, udržuje se louka na stanování, či pro dlouhodobější náštevy, kterým se nebráníme, pokud dodržují dohodnutá pravidla. Život i zahrada ve výšce 720 metrů se mění na něco jiného. Také práce není v této části republiky jen tak k sehnání, takže si nemyslím že se Trnkoviště osídlí dalšími 10 lidmi. Spíše se orientujeme na zahrady a na sázení stromů. Teď na podzim se bude sázet první várka jabloní , hrušní, rybízu, jost a podobně. Vše z peněz které vybereme, i když některé keře jsou již naše odrůdy. Při cene 200kč za stromek není až tak těžké, aby si někdo „zasadil“ strom u nás.



Tento rok je takový přechodný. Loňský rok se ještě dělali akce v sídle DVP, který se již ale stal soukromým objektem, takže akce se přesouvají na Trnkoviště, což není od sebe vzdálené daleko. Trnkoviště je takové malé dítě, které ještě nemluví a my se mu snažíme porozumět a slyšet. Pak budeme vědět, potřebujeme se s ním sžít. Každý kdo se che zapojit do projektu je vítaný.



Jedlý les to zní lákavě, můžes nám to rozvést?



Jedlí les je takový jiný sad. Hodně složitý. Je to permakulturní prvek a v permakultuře se snažíme inspirovat vzorci z přírody. Jedlí les má inspiraci v pralese, kde rostou jak vysoké stromy, tak střední, a pak takové to křoví a ještě na zemi různě byliny a další rostliny.

A tak je to i v jedlém lese. Jsou zde vysoké stromy jako ořech, kaštan, ale i vysokokmenné jabloně a hrušky, střední třešně, jabloně, jeřábi, bez, slívy. Dolů jsou keře rybízu, angreštu a josty. Na zemi roste mateří douška, lesní jahody atd. Náš les ale ještě nestojí, zatím máme pozemek a první vybrané penízky, které teď dáváme dohromady. Vše se dělá dobrovolně a to déle trvá, ale o to déle je to trvalé. Děláme to pro svoje potěšení a ve víře změnit toto místo.



Takže to děláš spíše pro svoji radost , než pro to že je to ekonimický model jak vydělat peníze?



V době kdy se dotuje kde co, je těžké konkurovat a nebrat dotace. Dotují se pracovní místa, velkostatkáři místo malostatkářů, zelená nafta, sekání trávy strojem ale ne kosou. Žijeme ve světě paradoxů, je pak velmi těžké navrhnout projekt tak, aby byl soběstačný a aby nepotřeboval peníze z venku. Taky to dělám z lásky k zemi, cítím se s ní spojený. Nelíbí se mi sice kam se svět řítí, ale řekl jsem si, že nejlepší způsob bude, když změním sám sebe, než abych se snažil měnit jiné. Prostě žiji svůj život a nechci aby mi za to někdo platil, popravdě žiji z minimální mzdy již 5tým rokem a sranda to není, ale nazývám to veselou skromností. Prostě přijímám život tak jak přichází.

Takže jste 100% neziskový projekt, to ale zabere spoustu času a energie, kde na to bereš sílu?



No na to zeptej vesmíru. Nevím narodil jsem se tak, že rád pomáhám a mám takové vize. Tady jsem to spojil, je to neziskové, ale tak to má být, jsem rád když mi někdo přijde pomoct se dřevem na zimu, nebo si na Trnkovišti zasadí strom. Když mi někdo dává peníze na ruku, s tím, že jsou moje, tak je dám stejně na ten stromeček, nedá mi to…..

Času to zabírá dost ale nestěžuji si, radši budu žít s nějakou vizí, než ten život jen tak promarním. A kde na to beru sílu? No tady všude kolem nás, ráno vstanu slyším ptáčky, pozdravím sluníčko a je tu nový den plný překvapení a změn, a já v té přírodě nacházím inspiraci nejenom pro sebe.



Jakou máš vizi pro Trnkoviště příklad za 10 let?



To je hodně daleko, ale myslím si, že za těch 10let to bude oplocené proti okusovaní zvěří, jedlý les již bude dávat své první plody, možná budeme mít správce, a hlavně vidím tu druhově bohatou zahradu, plnou motýlů a energie, prostě koukneš se na to a je ti jasné že kooperace přírody a člověka je reálná, plodící, vhodná pro obě strany a jako bonus i naplňuje ducha. Ale jen jídlo ze zahrady není všechno. Proto jsme tu vždy dělali workshopy jako například kosení kosou, či stavení z kamenů a různé jiné přírodní dovednosti. Teď se například rozvíjím v řezbářství. Věřím, že se najdou lidi, kteří tento projekt podpoří, a když ne, stejně tam ta zahrada s jedlým lesem vznikne, neboť si jí udělám. Jen s tou podporou jde vše snáz a rychleji.



Říkáš , že dotace mění lidi a nedělají pak věci kvůli svému záměru , ale že se to stává zaměstnáním a tudíž dělají kompromisy, mění kabáty podle toho kudy tečou peníze..



Vidím to všude , je to jako mor, který ničí volný trh.

Dokud budou dotace jen pro velkostatkáře se stovkami hektarů a ty jen s pár hektary půdy nemáš nárok, tak nemáš šanci. Šanci máš jen pokud to děláš pro svou radost, nebo máš pocit, že pomáháš přírodě. Ale v životě to tak chodí, že jsou nějaké překážky, nemůžeme chtít jen svět kde bude jen dobro a zlo bude vykořeněno. Já nechci měnit svět, chci ale měnit sám sebe a to je to nejlepší, kdyby to udělal každý, svět by vypadal jinak. A dotace tomu vůbec nepomáhají.



Ale i DVP občas potřebuje penízky. Sháníte něco urgentně, dá se vám nějak pomoct?



Náš hlavní projekt je Trnkoviště – komunitní zahrady spojené s jedlým lesem. Je to ukázkový projekt, děláme tu workshopy, přednášky.. Mých 20 let praxe je myslím dobrým garantem. Sháníme finanční prostředky primárně na stromky a sekundárně na oplocení. Také potřebujeme nějakou maringotku nebo něco na příležitostní přespání pro hosty. Kdo nás chce podpořit ať nás prosím kontaktuje.



Můžeš mi řící s kým spolupracujete, abych si udělal obrázek o tom kdo vás podporuje a jaké máte směrování?



Spolupracujeme s organizací BERKUT – českým svazem ochránců přírody v Bečově nad Teplou, kde také pořádáme festival Zázračná planeta země. Já osobně jsem členem Permakultura CS, což je sdružení permakulturníků v ČR a SR. Jako kolektiv DVP jsme certifikovaná přírodní zahrada os sdružení Veronika a spolupracujeme s různými podobnými projekty.

Chceš něco dodat na závěr, o něco lidi požádat, nebo jim jen tak něco sdělit?



Já nechci měnit svět, ale zjišťuji to každým dnem, že když měním sebe tak měním i to okolí. Přišel jsem do malé opuštěné osady, věci se hýbou, a místo jsme posunuli dál. Nemá význam hledat štestí někde jinde, štěstí je vnitřní stav a je jedno kde jsi. Jaké si to uděláte takové to budete mít. Když člověk konečně objeví sám sebe, tak až pak začne skutečně rozkvétat, začně dělat věci ze svého srdce, a potom má i co rozdávat. Když na lidi něco hrajete, lidi to vycítí, když to děláte s láskou a od srdce, ,lidi to také cítí a cítí se ve vaší blízkosti dobře.

Když přírodu ctíte jako matku zem a souzníte s ní, tak i ty ptáčkové jsou vaše rodina i ten strom občas na vás promluví.

Nemám rád když říkám jiným jak mají žít, a proto já říkam, ať si lidi žijí jak si chtějí, hlavně ať neubližují sobě, svým blízkým, ale ani přírodě živé a neživé.



Bohuslav Holček

jeden se zakladatelů sdružení DVP, propagátor veselé skromnosti, vlastník malého permakulturního hospodářství, jeden z členů komunitních zahrad Trnkoviště, jeden z hlavních organizátorů festivalu Zázračná planeta Země.



den s Terkou