Příběh o kole, dobrém pivu a o tom, že vždy to má smysl.

 

Příběh o kole, dobrém pivu a o tom, že vždy to má smysl.

Vydal jsem se takhle na kole.

Tak aby bylo jasno, v práci už mě pěkně srali, nebo já jsem sral je, nevím. Ale bylo to tam napjaté, emoce, korporát... ale až tak zle to nebylo. Ale stejně sralo mě to celé a cítil jsem to. Taky ženský... už se sice kolem mě motají, ale jen tak lehce našlapují a už je to dost dlouhou dobu. Tak jo, asi jsou to jen kamarádky. Ale některé se už ptaly, neboť sjíždějí mou zeď na FCB a myslely, že když jsem napsal, že nadávám na ženský, nadávám konkrétně na ně.

No tak jsem se vydal na tom kole. Rozhodl jsem se až ráno před odjezdem, že pojedu do Rostocku, což je německé přístavní město u Baltského moře. Něco kolem 650 km.

Trochu jsem si ze začátku pomohl tím, že jsem se nechal vlakem odvézt do Potůčků, což je asi 30 km od KV. A pak to začalo. Kolo, stan, spacák, sebou nějaké jídlo a jedem. A pojedeme z kopečka, pojedeme z asi 800 m n. m. až k bodu 0, což je moře.

První den jsem ujel asi 100 km, pohodička.

Nějak jsem cítil, že to šlapání, ten pot, ta nasranost, ten záběr na šlapku jsou v jakési harmonii. Prostě ze sebe dostávám ten nahromaděný stres, co se tam za poslední dobu nahromadil. A je to příjemné. Příjemné až tak, že druhý den ujedu 170 km. A to mám trochu rozhozenou přehazovačku, ale jedu po rovině a ne po kopcích, takže na pohodu.

Večer usínám ve stanu, co jsem si postavil někde uprostřed mokřadu. A ráno jedeme dál.

Ujel jsem dalších 150 km a já vím, že jsem už jen asi 200 km od cíle, že to dám. Večer jsem narazil na hezký camp, tak poprvé spím legálně a dobíjím si powerbanku.

Pak to ale přichází, další den to nejde. Každých asi 10 km zastavuji, odpočívám, lamentuji.

Krásné je, že nasranost je pryč a do duše vešel klid a ten vítr, který vytvářím svým kolem...

Ale i tak, asi po 60 km, nacházím zastávku, kde se dá sednout, někde na vesnici. Pohoda. Sedám si a něco pojím. A říkám si, že jsem debil, že se hrnu na takovou dálku, že co moje ledviny, co močák, který už jsem cítil, že je nachlazený, že jsem se sem tralakal, a hlavně proč. Asi hodinu si užívám téhle krize, kdy už jsem sáhnul i po mapě s tím, že dojdu na nejbližší vlak a jedu hned domů.

 

Do toho z čistajasna zastaví dodávka, vyskočí asi 4 chlapi, že jdou vyčurat, jsem pochopil z jejich němčiny. Pak si začali přenášet bednu s pivem vychlazeným ze zadní části do přední. A ptali se mě, co tu dělám. Oni prý jsem blázen, tolik kilometrů, a já na ně, že všichni jsme blázni... podali mi lahev vychlazeného Carlsbergu a naskákali do auta a odjeli...

Zůstal jsem opět sám se svou krizí, tak jsem vypil to pivo, dal si pěkného fuka, rape murici a že dojdu aspoň do nejbližších potravin se najíst. A bylo to pryč. Celá krize zmizela a já ujel ten den asi 130 km a zůstal jsem spát 50 km od moře, což jsem následující den hezky dojel.

Tak málo stačí...

Jedno vychlazené pivo,

jeden pěkný Fuk.

Jsem vděčný sobě, že jsem si vydal na tu cestu, o které jsem věděl, že se zase dotknu sebe, svých toužeb a svých otázek.

Děkuji Stvořiteli za ochranu a děkuji všem, které jsem potkal, a já rozesmál je nebo oni mě.

Děkuji...

 

moje ukazková mrkev

Dosti často se s touhle problematikou setkávám na různých webech, ale i v praxi, a nejvíce ve své vlastní hlavě.
Dělám si zahradu pro sebe, a či pro lidi, kteří se přijdou na ni kouknout?
Odpověď je záludná a vůbec není jednoduchá. Odpověď se na první pohled zdá jasná, a to, že zahradu si dělám pro sebe!. No to je předci jasné!
A máte radost z toho, když někomu svoji zahradu ukazujete?
A jste rádi když nabídnete sousedům své přebytky, neboť už je nemáte jak uskladnit?
A když přijde návštěva omrknout zahradu nezahřeje vás při srdíčku když se spolu s návštěvou procházíte a promlouváte o svých zkušenostech, o svých pocitech, či nápadech.?
Nevyslechnete si snad nějakou dobrou radu, či jiný postup?
Můžeme se hrát nevím na jaké pragmatiky a neznabohy, ale popravdě se nám libí když si někoho pozveme do zahrádky a pokecáme s ním. A pokecat můžu u práce, u pleti políčka, či sbíraní jahod.Stejně jsme to byli my, kdo si tam někoho pustil. Naše zahrádky by byli pusté kdyby je nikdo neobdivoval, nás to pak vnitřně nutí, aby jsme je vylepšovali, a lépe se o ně starali. Každé pohlazeni, každé políbení matky Země, určitě pomůže k dobrému růstu všeho živého, co na své zahrádce máme.Všechnu práci si musíme udělat sami, občas vám možná někdo pomůže. A je to vaše zahrada takže odpověď na tuto otázku je čistě na vás.!!!Dokonce by se dalo říci, že otázka je špatně formulována.Správně by mněla být:
Sdílím svoji zahradu rád, či nikoliv?

nejlepsi storka tohodle leta.jen pro otrle a verici!!!

Tak jako kazdej rok i tendle rok sem se vydal stopem do francie na vynobrani.Stopovani mam rad a pisu o nem i v jinem prispevku tady.
Tak sem vyrazil s prahy nedeli odpoledne s metra hurka je pekne misto na stopa smer plzen norinberg atd.... stopoval sem asi 10minut chytnul sem rovnou norinberg, pekni, pak sem chytnul dodavku nemcu dredaru delaji hlinene omitky tak sme si vymenili adresy a pohodicka. po ceste sem si spival meditoval metta  a,tak ruzne.prespal sem u jedne pumpe v pulce nemecka a druhej den se vydal na dalsiho stopa smer dijon. No cesta predemnou daleka jeste, ale darilo se, vzdy stop tak na 200km a pak hodka dve pausa, vecer sme uz byl nedelako baselu na pumpe, kde sem se dostal do slepeho bodu. mnel sem odbocit drive ale ridic uz nestihl takze sem stal na pumpe smer basilej a nikde zadne francouzke auto. zacalo se stmivat a rikal sem si ze no dneska to uz tady zalomim.
V tom mi zastavila zenska asi tak 58 auto plne nakupu ze prej jde s polska je svicarka a ze ze mne hodi do franie ,ne az do dijonu ale do francie, tak sem se dal s ni do reci a ona na mne stale zirala jak sem mladej a ze mam pekne dredy a ze sem jak jeji syn. ze prej nemysli na eros, ze prej potrebuje neco splatit a proto je k lidem hodna. tak sme se bavili vesmes o vecech mezi nebem a zemi o stesti radosti  az prislo k mistu kde mne mnela vyhodit a chtela po mne abyc ji dal kousicek sveho dredu. rikam si carodejnice jedna stara.ale rikal sem si ze i rozdavat je treba a teda ustrihl sem ji asi 2cm dlouhi kousek myho dredu jako cena za tu cestu co mne svezla. Ona na mne vytahla obalku ze at do ni nekoukam ze to mam jen tak aby se nereklo. vyhodila mne na pumpe a jela dal. No v obalce bylo 50Euro a ja sem byl ve francii, takze sem v kapse i s tema svyma penezma tadka 52 Euro. Kdo neveri at neveri, kdo chce stopovat at stopuje, ja stopuji dal uz 15 let,ale takovydle darek sem este nedostal.
peknej stop vam preji take!!!