sklizeň a konec komunitní zahrady

Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

Přísloví 28,19 bible 21

A je tu sklizeň. Něco už mám doma , něco ne. Úroda česneku, průměrná, česnek hezký, akorát , kvůli deštivému počasí část paličáku chytla plíseň. Každý rok byl hezký paličák a špatný litoměřický a tento rok naopak. Příště sklízet dřív. V klidu na začátku července.
Brambory sou kapitola sama o sobě, jako komunitní zahrada jsem počítal se slíbenou pomocí, dva lidi při sázení jasně slíbili ,že přijdou pomoct a ono nikdo nikde a to je konec srpna. Brambory se proto zasázeli na velký lán a dalo to dost práce, připravit půdu, atd Ale jak nikdo nikde, tak se to nestihlo zahrobkovat, a ani se to nestihlo proplejt, když sem se k tomu dostal, brambory už hnili a jak nať rychle vyletěla nahoru tak rychle i dolů a tento rok byla úroda brambor asi pytel.
Cibule je kapitola sama o sobě, je jí málo, nebot se jí málo nasázelo, jak ji bylo málo, daní človíček jí sázel na velké rozestupy, tak se hodně plelo. Ale je.
Kukuřice opět kapitola sama o sobě. Daní človíček namísto jedné odrůdy koupil tři různé a opět málo. Zatím má par lusků, uvidíme.

pro mne to byl těžký rok. Narodilo se druhé děťátko a na zahradu za celou sezonu nepřišel nikdo. Záda mám nějaké ubolené a pobolívají. Úroda mizerná.
A do toho se pokazila motorová část traktůrku.  Traktůrek s jehož pomocí jsme byli schopni Trnkoviště založit a nějakou dobu se o něj starat. Je to vesměs neopravitelné a bude se kupovat nový 4 takt. Ale až budou peníze a ty nejsou takže až budou, dá li bůh. A teď makám za minimální mzdu, takže výhledově, možná do jara na to odložím, bude ale problém neboť nestihnu zrýt Trnkoviště napodzim a tím pádem asi ani česnek nenasázím.Kdyby náhodou někoho napadlo mne podpořit v mým aktivitách koupí motoru k traktůrku tak super, ale už nedělám nic komunitního.....
Pro mne je to symbolická tečka za komunitní zahradou a za snahou cokoliv komunitně dělat. Lidy vždy více berou než dávají. A máto být právě naopak, že více hlav více rozumu. Že když nás více maká na zahradě, tak by jsme měli mít více, tento rok byl přesný opak.
Pak mne ještě na to celým štve i to, že se musím rozdělit s tou mizernou úrodou s lidmi co mi pomáhali zahradu z jara zakládat. A svůj slib splním, jen nevím jestli si to lidi co to posrali uvědomují.....
Já tyto věci jako zahradu dělám proto abych uživil svoji rodinu atd.
Takže definitivní tečka, už si budu sakra hlídat aby aktivity do kterých jdu byli výhodné pro všechny strany.
Věci bez Boha nemá význam dělat. Mne se tu žije jinak než před tím. Žil jsem tu z rozumu, myslel jsem si že je to dobré, neplatit nájem, pěstovat, být na pracáku, ale nežilo sem mi dobře a chtěl sem odejít, pak do toho vkročil Bůh a dal mi jasné znamení a vyslyšel modlitby  a chce aby jsme tu zůstali. Tak tu žijeme a Bůh nám žehná. A tak je to i na Trnkovišti, dělat to z rozumem nešlo, mám jen zničené záda, traktůrek se taky už z té práce položil a úroda mizerná. Nachávám Trnkoviště plavat, budu se starat o svoji zahrádku kterou tam na Trnkovišti mám a zbytek je budoucnost. Počkám až Bůh se jasně vyjádří. Zatím se vyjádřil jasně, Mám se starat o svou rodinu, o domeček. Na více nemám čas a vlastně nemám ani ten traktúrek, tak budu rád že ustíhám své. kdo mi chce přijít pomoct je vítaný, budeme s ním sdílet společnou úrodu a i naše modlitby.
Toto je vlastně poslední článek o komunitní zahradě.
Život je změna a Bohouš se nám změnil.



Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

Přísloví 28,19 bible 21

sladké řeči chceme slyšet, kritiku si nechte doma

Hledající chodí na akce na přednášky, kurzy, kde slyší to, co chtějí slyšet. Rádi poslouchají o tom, že kdo za to může,nebo o tom jak budeme soběstační když budeme mít svoji zahradu. Nebo o konopných mastičkách, či o hliněných stavbách nebo o léčení energii reiki. Oblíbení je také šamanismus. Ale s námi to nic moc neudělá, je to prostě o tom,že slyšíme to co chceme slyšet a to co nechceme slyšet to proste nehledáme. Nechceme slyšet ty nepříjemné pravdy o tom , že začít musíme u sebe, že se musíme naučit milovat i nepřátele, naučit se je pochopit vcítit se do nich, opravdově jim odpustit a milovat je. Je to jako když sedíme v místnosti je tam tma a přijde někdo a rozsvítí a my zrazu vidíme sebe ve své nedokonalosti, se svýma chybami. Ten někdo je Bůh.A chce nám ukázat, že je i jiná cesta. Ono bible když si jí čteme, tak nám moc nelichotí, neříká nám to co na tech kurzech
"" stačí toto a budete šťastní, objevte bohyni v sobě a budete šťastni, Vlastně šťastní jste už ted jen o tom nevíte"""

Bible nám dáva jinou laťku, říká nám o tom, že sami na to nemáme být lepšími a že je tu někdo kdo nám s tím pomůže.

Nechceme slyšet kritiku, nechceme slyšet když nám někdo říká , že máme své chyby. Když nás někdo kritizuje, miluje nás, chce nám ukázat naše nedostatky aby jsme se mohli zlepšit, nedělá to proto aby nás pošpinil . My kritiky většinou nenávidíme....

Abych udělal kurz, co vše děláme špatně.
kdo hledá pravdu najde jí

Rozhovor s Bohoušem o DVP a Trnkovišti

DVP funguje již 9let, můžeš nám představit toto sdružení, jeho historii, současnost i budoucnost?



Na začátku nás bylo asi 5. Hnala nás touha vypadnout z města, ale i touha mít svoji zahradu a svoje nekomerční místo pro naše aktivity, mezi které patřila permakultura, soběstačnost a DIY(udělej si sám). Sdružení se zformovalo později a za svoji působnost se mu podařilo opravit dům, založit zahrady a udělat stovky akcií, bezplatných kurzů, brigád atd.

Postupem času jsme se rozutekli po světe, ale dá se říct že každý z nás je nějak aktivní i nadále. I když už na jiných místech. Z těch, co začínali v DVP jsem tu zůstal sám, mám přítelkyni a jeden kluk je tu tak na půl. Pak sem chodí pomáhat pár lidí z Karlových varů a z Plzně.

Při akcích které jsme dělali a děláme nikdy nevybíráme vstupné. Sociální aspekt věci je základ proto, aby se myšlenky mohli šířit volně a svobodně. Dům se opravil, teď v něm žiju a veškerá aktivita se přesměrovala na pozemek, který DVP vlastní – Trnkoviště. Jako sdružení jsme pomohli vícero lidem v těžkých životních situacích, a doteď se podílíme na některých aktivitách spojených s podporou bezdomovectví atd. Jako příklad uvedu Food not Bombs (FNB) v Karlových Varech ale je i hromada aktivit, které nejsou tak viditelné. Vše je to neziskové i po těch letech,občas děláme sbírky , naše poslední je na výsadbu stromků na Trnkovišti.



Vašim hlavním projektem je Trnkoviště, můžeš nám tento projekt představit?



Trnkoviště jsou komunitní zahrady, spojené s jedlým lesem , je zde i místo na jednoduché bydlení.

Vše je ale ve fázi budování, projekt funguje jenom druhým rokem. Je zde již pár zahrad vesměs permakulturních. Vysázeli se slívy, vrby, udržuje se louka na stanování, či pro dlouhodobější náštevy, kterým se nebráníme, pokud dodržují dohodnutá pravidla. Život i zahrada ve výšce 720 metrů se mění na něco jiného. Také práce není v této části republiky jen tak k sehnání, takže si nemyslím že se Trnkoviště osídlí dalšími 10 lidmi. Spíše se orientujeme na zahrady a na sázení stromů. Teď na podzim se bude sázet první várka jabloní , hrušní, rybízu, jost a podobně. Vše z peněz které vybereme, i když některé keře jsou již naše odrůdy. Při cene 200kč za stromek není až tak těžké, aby si někdo „zasadil“ strom u nás.



Tento rok je takový přechodný. Loňský rok se ještě dělali akce v sídle DVP, který se již ale stal soukromým objektem, takže akce se přesouvají na Trnkoviště, což není od sebe vzdálené daleko. Trnkoviště je takové malé dítě, které ještě nemluví a my se mu snažíme porozumět a slyšet. Pak budeme vědět, potřebujeme se s ním sžít. Každý kdo se che zapojit do projektu je vítaný.



Jedlý les to zní lákavě, můžes nám to rozvést?



Jedlí les je takový jiný sad. Hodně složitý. Je to permakulturní prvek a v permakultuře se snažíme inspirovat vzorci z přírody. Jedlí les má inspiraci v pralese, kde rostou jak vysoké stromy, tak střední, a pak takové to křoví a ještě na zemi různě byliny a další rostliny.

A tak je to i v jedlém lese. Jsou zde vysoké stromy jako ořech, kaštan, ale i vysokokmenné jabloně a hrušky, střední třešně, jabloně, jeřábi, bez, slívy. Dolů jsou keře rybízu, angreštu a josty. Na zemi roste mateří douška, lesní jahody atd. Náš les ale ještě nestojí, zatím máme pozemek a první vybrané penízky, které teď dáváme dohromady. Vše se dělá dobrovolně a to déle trvá, ale o to déle je to trvalé. Děláme to pro svoje potěšení a ve víře změnit toto místo.



Takže to děláš spíše pro svoji radost , než pro to že je to ekonimický model jak vydělat peníze?



V době kdy se dotuje kde co, je těžké konkurovat a nebrat dotace. Dotují se pracovní místa, velkostatkáři místo malostatkářů, zelená nafta, sekání trávy strojem ale ne kosou. Žijeme ve světě paradoxů, je pak velmi těžké navrhnout projekt tak, aby byl soběstačný a aby nepotřeboval peníze z venku. Taky to dělám z lásky k zemi, cítím se s ní spojený. Nelíbí se mi sice kam se svět řítí, ale řekl jsem si, že nejlepší způsob bude, když změním sám sebe, než abych se snažil měnit jiné. Prostě žiji svůj život a nechci aby mi za to někdo platil, popravdě žiji z minimální mzdy již 5tým rokem a sranda to není, ale nazývám to veselou skromností. Prostě přijímám život tak jak přichází.

Takže jste 100% neziskový projekt, to ale zabere spoustu času a energie, kde na to bereš sílu?



No na to zeptej vesmíru. Nevím narodil jsem se tak, že rád pomáhám a mám takové vize. Tady jsem to spojil, je to neziskové, ale tak to má být, jsem rád když mi někdo přijde pomoct se dřevem na zimu, nebo si na Trnkovišti zasadí strom. Když mi někdo dává peníze na ruku, s tím, že jsou moje, tak je dám stejně na ten stromeček, nedá mi to…..

Času to zabírá dost ale nestěžuji si, radši budu žít s nějakou vizí, než ten život jen tak promarním. A kde na to beru sílu? No tady všude kolem nás, ráno vstanu slyším ptáčky, pozdravím sluníčko a je tu nový den plný překvapení a změn, a já v té přírodě nacházím inspiraci nejenom pro sebe.



Jakou máš vizi pro Trnkoviště příklad za 10 let?



To je hodně daleko, ale myslím si, že za těch 10let to bude oplocené proti okusovaní zvěří, jedlý les již bude dávat své první plody, možná budeme mít správce, a hlavně vidím tu druhově bohatou zahradu, plnou motýlů a energie, prostě koukneš se na to a je ti jasné že kooperace přírody a člověka je reálná, plodící, vhodná pro obě strany a jako bonus i naplňuje ducha. Ale jen jídlo ze zahrady není všechno. Proto jsme tu vždy dělali workshopy jako například kosení kosou, či stavení z kamenů a různé jiné přírodní dovednosti. Teď se například rozvíjím v řezbářství. Věřím, že se najdou lidi, kteří tento projekt podpoří, a když ne, stejně tam ta zahrada s jedlým lesem vznikne, neboť si jí udělám. Jen s tou podporou jde vše snáz a rychleji.



Říkáš , že dotace mění lidi a nedělají pak věci kvůli svému záměru , ale že se to stává zaměstnáním a tudíž dělají kompromisy, mění kabáty podle toho kudy tečou peníze..



Vidím to všude , je to jako mor, který ničí volný trh.

Dokud budou dotace jen pro velkostatkáře se stovkami hektarů a ty jen s pár hektary půdy nemáš nárok, tak nemáš šanci. Šanci máš jen pokud to děláš pro svou radost, nebo máš pocit, že pomáháš přírodě. Ale v životě to tak chodí, že jsou nějaké překážky, nemůžeme chtít jen svět kde bude jen dobro a zlo bude vykořeněno. Já nechci měnit svět, chci ale měnit sám sebe a to je to nejlepší, kdyby to udělal každý, svět by vypadal jinak. A dotace tomu vůbec nepomáhají.



Ale i DVP občas potřebuje penízky. Sháníte něco urgentně, dá se vám nějak pomoct?



Náš hlavní projekt je Trnkoviště – komunitní zahrady spojené s jedlým lesem. Je to ukázkový projekt, děláme tu workshopy, přednášky.. Mých 20 let praxe je myslím dobrým garantem. Sháníme finanční prostředky primárně na stromky a sekundárně na oplocení. Také potřebujeme nějakou maringotku nebo něco na příležitostní přespání pro hosty. Kdo nás chce podpořit ať nás prosím kontaktuje.



Můžeš mi řící s kým spolupracujete, abych si udělal obrázek o tom kdo vás podporuje a jaké máte směrování?



Spolupracujeme s organizací BERKUT – českým svazem ochránců přírody v Bečově nad Teplou, kde také pořádáme festival Zázračná planeta země. Já osobně jsem členem Permakultura CS, což je sdružení permakulturníků v ČR a SR. Jako kolektiv DVP jsme certifikovaná přírodní zahrada os sdružení Veronika a spolupracujeme s různými podobnými projekty.

Chceš něco dodat na závěr, o něco lidi požádat, nebo jim jen tak něco sdělit?



Já nechci měnit svět, ale zjišťuji to každým dnem, že když měním sebe tak měním i to okolí. Přišel jsem do malé opuštěné osady, věci se hýbou, a místo jsme posunuli dál. Nemá význam hledat štestí někde jinde, štěstí je vnitřní stav a je jedno kde jsi. Jaké si to uděláte takové to budete mít. Když člověk konečně objeví sám sebe, tak až pak začne skutečně rozkvétat, začně dělat věci ze svého srdce, a potom má i co rozdávat. Když na lidi něco hrajete, lidi to vycítí, když to děláte s láskou a od srdce, ,lidi to také cítí a cítí se ve vaší blízkosti dobře.

Když přírodu ctíte jako matku zem a souzníte s ní, tak i ty ptáčkové jsou vaše rodina i ten strom občas na vás promluví.

Nemám rád když říkám jiným jak mají žít, a proto já říkam, ať si lidi žijí jak si chtějí, hlavně ať neubližují sobě, svým blízkým, ale ani přírodě živé a neživé.



Bohuslav Holček

jeden se zakladatelů sdružení DVP, propagátor veselé skromnosti, vlastník malého permakulturního hospodářství, jeden z členů komunitních zahrad Trnkoviště, jeden z hlavních organizátorů festivalu Zázračná planeta Země.



Stěhovací

Sem si řekl že se přestěhuji, ale žena moje ani slyšet, rok to trvalo a pokorně jsem sklopil uši. Žena moje teď potřebuje něhu, klid a pohodu a ne stresy stěhovací a nálady moje a přednášky na téma sociální vyloučenosti místa kde žijeme. Už je to asi tak. I fasádu sem začal opravovat, že prý kdybych to tu prodával tak aby se zvedla cena. A ejhle kus sem opravil a říkám si že už sem tu toho tolik opravil a udělal , že odejít by asi byla škoda.Že jediné co tu chybí sou lidi a sdílení. Tak sem se rozhodl i za cenu druhého auta že budeme jezdit a navštěvovat všechny možné kamarády aby jsme nějaký ten sociální kontakt měli.
A Neděli budeme slavit a né v kuse jen makat kolem domu.
Bůh makal 6 dní a sedmí odpočíval, tak proč ne v neděli odpočívat, přemýšlet nad smyslem svého konání a tak různě.
 A Trnkovište , že zahrady třeba se o ně starat aby děti moje měli co jíst a hlavně že je to naše se zahrádky a zdravé a čerstvé a bio a vůbec.
Boží cesty sou nevypočitatelné
Bůh se nejvíce směje, když lidi plánují
Mám rád to že člověk ráno vstane a neví ješte co mu život a den připraví....
a Každý den vychází slunce a každý den je něco nového
A poděkovat Bohu za to že to dokáži přijímat s radostí
Je toho tolik co mám za sebou a
Je toho tolik co mám ještě před sebou
Děkuji Bohu
Děkuji své ženě
Měli by jsme více děkovat a být vděční než aby jsme jen žadonili, že nám chybí todle a támhle to.
Když si pročteme otčenáš, tak v celé modlitbě Boha prosíme je jednou a to o Chleba , zbytek jen děkování Bohu.
Ještě jednou Děkuji.....

permakultura je spusob jak vysvetliti mladim lidem ze zahradnictvi je sexy....

Ano i takhle by se dala pojat definicie permakultury.
Mlady sou znudeni. Zemedelstvi svoji chemickou cestou jede pekne dlouho a alternativa ve smyslu zahradnictvi bez chemie tu sice je pekne dlouho ,ale jaksi mlade lidi nebavi zahradnicit . Prijde jim to spatecnicky. Sak se podivejme na vyvoj. Nejdrive byli kamenne nastroje pak uz zelezne takze byl ryc lopata hrable atd, ale pak asi pred sto lety prisli traktory a to byla evoluce !!!!. Zrazu zadne tahani se s rycem ci koleckem .Casem se traktory a technologie s nima spojena natolik rozsirila a zdokonalila ze vlastne skoro vse se dela mechanicky. A mit znovu ryc a hrabe ci kolecko prijde jako spatecnicky. A i proto je tu permakultura ma tolik obdivovatelu, nebot permakultura rika ze jde novou este nevyslapanou cestou , i kdyz ve finale k tem rucnim nastrojum sahnete.  Je to sexy spusob jak mlade lidi znovu naucit zahradnicit bez chemie a premyslet u toho, planovat mozna byt trochu domyslavy a myslet i na nase deti. V tomdle myslim permakultura svoje splnila a dost mladych lidi prave kvuli permakuture zacala opet zahradnicit a ma pocit ze dela neco co je sexy co je in.
Jasne najdou se takovy ktery jasne reknou ze to je blud a ze permakutlura je neco uplne jineho ze je to dizajn, studium na roky rokuce a ze jen ty nejlepsi z nejlepsich muzou pouzivat tohodle znackoveho nazvu permakultura. My se tu ale bavime o te casti permakultury ktera se zaobira zahradnicenim, potravinovou sobestacnosti atd.
Ten kdo si chce udelat patent na permakuturu ati si ho udela, z meho pohledu kazdy kdo prave kvuli tomudle slovicku zmenil spusob jak se stara o svoji zahradu si zaslouzi aby todle sexi slovicko pouzival.  Kazdy kdo ma malou zahradecku, kdo jen mozna na balkone pestuje 40 druhu zeleniny, kazdy kdo se v ramci sveho mozecku , inteligence a moznosti snazi,  ma pravo se radit mezi tudle sexi permakulturni spolecnost.
Mam rad realitu jak je, takova jakou ji prave ziju a prave i takhle PK vnimam.
Zamer s permakulturou nejakej byl, pan Molison by nam to vysvetlil nebo pan Jilek to je fuk. Realita je ale takova jaka je a treba to brat jako realitu a ne jako utopismus, zustavani si stat na slovickareni atd.
Ve finale je uplne jedno mas li zahradku v permakulturnim nebo biodynamickym stylu. Dulezitej je tvuj pocit radosti s toho co delas, radosti s toho ze tim pomahas matke zemi a radosti s toho ze to muzes sdilet. Komu se muj vyklad permakutury nelibi v poradku sak tak to ma bejt.  Je to biodiverzita, jestli se ma permakultura inspirovat z prirody tak prave biodiverzita je to co v prirode je a je to to co vlastne PK potrebuje. Ruznorodost a ne snahu to mit pod jednou hlavickou, jednym vyznamem ,jednim certifikatem a jednou osobnosti. Ruznorodost v pojeti experimentech atd vytvari prostor pro chybi ale i pro poradne zlepsovaky. A kdyby nekomu neco tak po 20 letech permakultury myslim ze uz muze nastat obdobi postpermakultury. Dokonce myslim ze se daji jasne pojmenovavat i proudy, sou ty apokalipticka permakultura kterou zene vize konce sveta, sou tu anarchisticky permakulturiste, ktery se v tom videji punc revolucnosti a zmeny systemu. Najdou se spiritualni permakultura ktera to bere s pohledu jing a jang spiritualna matky zeme atd, tydle vsehcny smery sou spravne......sou tu ortodoxny permakulturiste ktery jasne stale vyrvavaji a vypysuji ze to tenkrat rekl molison a tak to bude atd atd. myslim ze peljada je to pekna. Nektery vubec nebavi se hasterit o tom svym pojeti. Nektery byjou rikama nohama o stul denne plneji diskusne fora v snaze osvetlit a zduraznit ze jen jejich permakultura je spravna.
Permakultura je takova jaka je , prave ted, takhle vpliva ta myslenka na lidi a oni ji takhle prezentuji.
Nemnel by nas ale hnat strah, strah z hladu ci strah z konce sveta atd, ale radost ,radost a laska .
Radost jakozto zdroj ktery mame v sobe, radost se zivota, radost s toho ze se muzeme jako individualita projevit , radost se sdileni, radost s procitovani prirody kolem sebe, radost z pritomnosti.  Laska... ano delat to z laskou a ne strachem....laskou k sobe, k bliznim i prirode jako takovej.
Pri predstave ze permakultura je sexi uz vidim moji pritelkyni v lechkem odevu okopavajic brambory a utikat s radosti za ni okopavat brambory.......
permakultura je predsi sexi....

a je to lepsi!!

ja se take nemam zle.uvedomime li si ze nejhur uz bylo tak to muze bit jenom lepsi. mameli stale pocit ze je to horsi a horsi tak je nejvissi cas se zblaznit a myslet si ze je to lepsi. Ja uz sem se zblaznil a je to lepsi!!

prenositelnost vlastniho pocitu stesti , sobestacnost a vesela skromnost

Minulý rok jsem si uzival opojen vlastním stestim, které j sem si vytvoril doma v Tisove. 8let zde bydlím a pomalu jsem si vybudoval, spolecne s kamarady jsme opravili dum, a pomalu sem šplhal za svým snem a to o soběstačnosti. A minuly rok jsem si ho skvěle uzival, zimu sem strávil meditacemi a cvičením jogy.
Jen ze z jara prislo zamilování a pozdeji s ním snaha mé milé o to abych se přistehoval k ni a zjistil sem ze kdyz j sem u ni vůbec nejsem z toho vysmatej a uz vůbec nefunguje moje filozofie o vesele skromnosti a  ze,  je aplikovatelná jen na tisovou a nikde jinde.
Poslední dny premyslim nad tim kde se stala chyba, kde sem pochybil a nebo zda to vlastne chyba nebyla a ze vzdy trva kim si clovek vybuduje kolem sebe prostredi ktere mu vytvari pocit spokojenosti a radosti se zivota.
Stale nad tim medituji a neprisel sem k jednoznacnemu zaveru.
Vim ze vetsina lidi zije na jedním miste a kdyz se prestehujou tak nejsou stastny nejsou spokojeny, otazka je jestli to plati i na mne.
No inu nezbyva nez zkusit to co zivot prinasi a to snazit se opet vratit veci tam kde byli a uzivat si spokejenosti v tom prostredi ve kterem sem byl spokojenej a stastnej. Dale ale vyvstava otazka kterou navozuje tantra  a to ze 'ses li stastnej na jednom miste muzes byt stastnej vsude' , otazny pak je , jestli ale pak chvili trva kim ses tam stastnej a nebo je to celkove na delsi dobu.
Mozna ze to ani nefunguje vsude a tantra v tomdle zmyslu nemluvi, urcite existujou mista a lidi ci jejich spolecenstvi kde se proste nedokazes uvolnit a spokojene zit, a nebo jo ,ale to uz si na jinim levelu a otazka zase pak zni jestli takovej level chces nebo chci a nebo ne.?
Nezvaluji nic na moji milou, naopak byla to moje chyba a soucast mojej cesty abych pochopil ,ze to co jsem si vybudoval doma je neprenosne. To uz sem tedka pochopil, tedka zbejva jit dal cestou kterou mi prychystal zivot.
Mozna ze na todle tema napisu nekdy vice az vice pochopim a  precitim .
A jak to mate vy......?