vyřezávání z břízy

Inu, mám lípu, ale mám ji náhodou, a je stará a víceméně shnilá. A nové dřevo nikde, tak ejhle byla ledovka byla kalamita tady, tak začínam dělat s břízou.
V moudrých knihách se píše že bříza je poleměká, tak uvidím.
Mám tu jednu vařečku z úplně čerstvé břízy a suším ji podle návodu na želvě.
A tedka dělám jednoho poustevníka do březového polínka asi rok starého.
A asi sem si našel dobře, i když teda dřeva je dost. Pár dobrých linků na řezbářské výrobky s břízy, kdyby vás to zajímalo.
Fakt nádherné misky
http://www.rezbarstvihrabal.cz/www-rezbarstvihrabal-cz/eshop/1-1-vyrezavane-misky/1-2-vyrezavane-misky-prirodni/5/160-Koryto-briza
Popravdě jsem si jednu takovou vyřezal, eště mokrou ale uvidím, chybí mi pořádné profilové dláto....
a tady ten pán mne inspiroval.....
http://rezbari.ceskatvorba.cz/dilo/13828/#comm-1265
No a na přístě snád dám další fotečky. zima je dlouhá tak proč ne....

Práce se dřevem

Inu mám už za sebou svoji 6 sošku a jedu dál. Tentokrát mna zaujali výroky od želvy.....
a to jak si udělat KUKSU na pití čaje
http://lesnizelva.blog.cz/1303/vyroba-kuksy-cast-1-hrubovani
A zaujalo mne hlavně to že se jedná o dřevo s břízy a tej tu mám ja dost.
Akorát naučit se správne vysušit atd.
Jinak pěkně mne nadchul dokument o ogarovy který se tím živí a dělá pěkné věci

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10316514703-na-hranici-tradic/411236100211014-valach-z-ostravy/titulky

Některé nářadí které používa atd je fakt inspirační....
Příšte užsnad dám nějaké fotky svojich výrobkou.

permakultura ničeho

Již minule sem se zabýval tím že výsledky v permakultuře nejsou důležité, respektive že i záporné výsledky jsou vlastně pozitivní.
Rád bych nakousl jiný soudek a to je permakutura ničoho.
Co je důležitější zkušenosti a nebo záměr, vědomí, či snaha.
Zkušenosti vycházejí s praxe, to že něco stále děláme dokola, ještě ale neznamená že to děláme dobře. O tom že nás to přestane bavit i když máme zkušenosti ani nemluvně.
Pak se ale posouváme dál a to je to že, proč to děláme a ten důvod, ten záměr, ta snaha je vlastně cennější než zkušenosti.
Když někdo třídí odpadky jen proto že je to státem přikázano dobrá tedy. Stejně se někdo zaobírá permakulturou proto aby méně makal na zahradě.
Od kaď se ale bere to že to děláme pro něco jiného. Pro matku zem nebo prostě cítíme sounáležitost s přírodou....s bohem.....
Není pak tedy ve finále důležitější se v sobě pěstovat ten záměr to vědomí , aby jsme měli stále chut například sbírat další zkušenosti?
Vědění, touha nás žene a měli by jsme jí dávat prostor a pochopit jí v nás. Pochopit od kad se bere a věnovat jí péči.
Můžeme se honit, můžeme od rána do večera makat na záhonech a stavbě nové větrné elektrárny, ale potřebujeme občas sednout mezi ty záhony a zamyslet se. Vypnout tu mysl plnou nápadů a zcítit se se zemí, nabrat síly, inspiraci.....
I naše vztahy k jiním lidem sou pak vždy jiné, sou hezčí a harmoničtější, když dokážeme sednout si a pravidelně vypínat mysl.
Někdo musí meditovat, někdo rád objímá stromy, já mám rád procházky babetou našim slavkovským lesem. Ten pocit zpřítomnění, jakoby bych byl součastí toho lesa kterým procházím, jakoby ten les ve mě mluvil svojí řečí.
Občas se setkávám s názorem že musíš mít vědomosti a že když je nemáš tak si vlastně méněcenní . Setkávám se s ponižováním nebot v dané oblasti nemáš zkušenosti. Není ale záměr a vůle více než vědomosti...?
Je to na každém, píši tento příspěvek jen proto že sem ho měl na srdci. nějak sem si vnitřně uvědomil že ta vůle ta snaha či vědomí je více než zkušenost....

Andělíček, lípa

Další ze serie mojich řezbářských prací

Podaroval jsem ho již, tak snad slouží.

řezbařina

Jak sem psal posledně odkaz na písničku o lipovej lyžke, tak som si ju i vyrobil a podaroval svojej milej.
Inu moja první lipová lyžka je na světě a netrvala mi ani dlouho, asi dve hodiny.
příšte přidám fotky s nářadí které používam.

popěvky

inu, pekne pesnicky na zaspivani i na popevky
lipova lyzka
https://www.youtube.com/watch?v=rJuy3LBQNLo
na hornom konci
https://www.youtube.com/watch?v=bk5fC1GSuRM

stahnout video z youtube a zkonvertovat ho. na debian GNU linux

je to jednoduche. nainstalovat si youtube-dl na debianu

sudo curl https://yt-dl.org/downloads/2014.05.16.1/youtube-dl -o /usr/local/bin/youtube-dl

sudo chmod a+x /usr/local/bin/youtube-dl

pak muzeme pouzivat youtube-dl v termnialu na stahovani videa takhle
youtube-dl http://youtube.com/cesta k albu

chceme li to zkonvertovat na mp3 pridame 

youtube-dl --extract-audio --audio-format mp3 -l http.....

na konverzi hudby je potrebne mit nainstalovanej balik ffmpeg

apt-get install ffmpeg

zavarujeme topinambury

ak vyuzit topinambury....? tudle otazku sem si klad take a odpoved na ni neni jednoducha.
procetl sme si par navodu a tipu nektere se priklaneli k tomu ze topinambur je spise pro prasata, nektere si jej vychvalovali. ja jsem takovej zravej typ ze mi chutna nejlepe cerstvej a zadne potize strevneho typu s topinamburem nemam.
 Zijeme ve vysoke vysece 720 metru nad morem a proto nam i topinambur pro nekoho zna se chudej prijde jako suporva zelenina. jeden s problemu ale zustava jeho skladovani. coz sme se snazili vyuzit po svem a zacali sme topinambury zavarovat.

recept neni nijak slozitej a vesmes je uplne shodnej s receptem na zavarovani okurek. jedinej rozdil je v tom ze topinambury ocisitme a nakrajime na platky.
nevim jako vam ale mne teda zavarovane topinambury docela chutnaji a povazuji je pochoutku, taky je to trochu pracnejsi nez s okurkama, na to vemte jed. dobu zavarovani sem nechal na 10 minutach. jako sladidlo sem pouzil hnedej cukr.zavaril ,dotahl sklenice a prevratil.
chutove odporucam!!!!

 oloupane topinambury

 nakrajime na platky, pridame mrkev a cibuly

a zavarime do sklenic. na obrazku este pred zaviranim sklenic,aby ste si nemysleli ze zavaruji na krivo zavrene sklenice.....

permakultura je spusob jak vysvetliti mladim lidem ze zahradnictvi je sexy....

Ano i takhle by se dala pojat definicie permakultury.
Mlady sou znudeni. Zemedelstvi svoji chemickou cestou jede pekne dlouho a alternativa ve smyslu zahradnictvi bez chemie tu sice je pekne dlouho ,ale jaksi mlade lidi nebavi zahradnicit . Prijde jim to spatecnicky. Sak se podivejme na vyvoj. Nejdrive byli kamenne nastroje pak uz zelezne takze byl ryc lopata hrable atd, ale pak asi pred sto lety prisli traktory a to byla evoluce !!!!. Zrazu zadne tahani se s rycem ci koleckem .Casem se traktory a technologie s nima spojena natolik rozsirila a zdokonalila ze vlastne skoro vse se dela mechanicky. A mit znovu ryc a hrabe ci kolecko prijde jako spatecnicky. A i proto je tu permakultura ma tolik obdivovatelu, nebot permakultura rika ze jde novou este nevyslapanou cestou , i kdyz ve finale k tem rucnim nastrojum sahnete.  Je to sexy spusob jak mlade lidi znovu naucit zahradnicit bez chemie a premyslet u toho, planovat mozna byt trochu domyslavy a myslet i na nase deti. V tomdle myslim permakultura svoje splnila a dost mladych lidi prave kvuli permakuture zacala opet zahradnicit a ma pocit ze dela neco co je sexy co je in.
Jasne najdou se takovy ktery jasne reknou ze to je blud a ze permakutlura je neco uplne jineho ze je to dizajn, studium na roky rokuce a ze jen ty nejlepsi z nejlepsich muzou pouzivat tohodle znackoveho nazvu permakultura. My se tu ale bavime o te casti permakultury ktera se zaobira zahradnicenim, potravinovou sobestacnosti atd.
Ten kdo si chce udelat patent na permakuturu ati si ho udela, z meho pohledu kazdy kdo prave kvuli tomudle slovicku zmenil spusob jak se stara o svoji zahradu si zaslouzi aby todle sexi slovicko pouzival.  Kazdy kdo ma malou zahradecku, kdo jen mozna na balkone pestuje 40 druhu zeleniny, kazdy kdo se v ramci sveho mozecku , inteligence a moznosti snazi,  ma pravo se radit mezi tudle sexi permakulturni spolecnost.
Mam rad realitu jak je, takova jakou ji prave ziju a prave i takhle PK vnimam.
Zamer s permakulturou nejakej byl, pan Molison by nam to vysvetlil nebo pan Jilek to je fuk. Realita je ale takova jaka je a treba to brat jako realitu a ne jako utopismus, zustavani si stat na slovickareni atd.
Ve finale je uplne jedno mas li zahradku v permakulturnim nebo biodynamickym stylu. Dulezitej je tvuj pocit radosti s toho co delas, radosti s toho ze tim pomahas matke zemi a radosti s toho ze to muzes sdilet. Komu se muj vyklad permakutury nelibi v poradku sak tak to ma bejt.  Je to biodiverzita, jestli se ma permakultura inspirovat z prirody tak prave biodiverzita je to co v prirode je a je to to co vlastne PK potrebuje. Ruznorodost a ne snahu to mit pod jednou hlavickou, jednym vyznamem ,jednim certifikatem a jednou osobnosti. Ruznorodost v pojeti experimentech atd vytvari prostor pro chybi ale i pro poradne zlepsovaky. A kdyby nekomu neco tak po 20 letech permakultury myslim ze uz muze nastat obdobi postpermakultury. Dokonce myslim ze se daji jasne pojmenovavat i proudy, sou ty apokalipticka permakultura kterou zene vize konce sveta, sou tu anarchisticky permakulturiste, ktery se v tom videji punc revolucnosti a zmeny systemu. Najdou se spiritualni permakultura ktera to bere s pohledu jing a jang spiritualna matky zeme atd, tydle vsehcny smery sou spravne......sou tu ortodoxny permakulturiste ktery jasne stale vyrvavaji a vypysuji ze to tenkrat rekl molison a tak to bude atd atd. myslim ze peljada je to pekna. Nektery vubec nebavi se hasterit o tom svym pojeti. Nektery byjou rikama nohama o stul denne plneji diskusne fora v snaze osvetlit a zduraznit ze jen jejich permakultura je spravna.
Permakultura je takova jaka je , prave ted, takhle vpliva ta myslenka na lidi a oni ji takhle prezentuji.
Nemnel by nas ale hnat strah, strah z hladu ci strah z konce sveta atd, ale radost ,radost a laska .
Radost jakozto zdroj ktery mame v sobe, radost se zivota, radost s toho ze se muzeme jako individualita projevit , radost se sdileni, radost s procitovani prirody kolem sebe, radost z pritomnosti.  Laska... ano delat to z laskou a ne strachem....laskou k sobe, k bliznim i prirode jako takovej.
Pri predstave ze permakultura je sexi uz vidim moji pritelkyni v lechkem odevu okopavajic brambory a utikat s radosti za ni okopavat brambory.......
permakultura je predsi sexi....

povídaní o bobu zahradním

Rozpíšu se o jednom příbehu, je dlouhej aspoň pro mne časově dlouhej.
Když jsem se přistehoval do tisovej tak sem začal zahradničit ,stejne jako ostatný tady bydlící tenkrát v male komunite. Pestovali jsme bob, brambory a kopu různych věcí, experimentovali jsme s tím co by tu mohlo růst a co ne. Bylo hodně neuspěchů, kopu let se stratilo tím experimentováním, střídáním obyvatel ale i spůsobú jak vnímat permakulturu. Bob nám ale zůstal od začátku, jeho začátek je kdesy v gengelu ješte před 8mi letma. Přiznám se nikdy, sme nevrátili ani zrnko spátky do gengelu. Ono každý rok sme ho sice vypěstovali ale tak málo ,že to bylo tak na jednu dve sklenice od okurek malejch...
Čiže byli jsme rádi že bylo na semeno na príšti rok. Za ty léta nechytnul žádnou chorobu žádnej prevít nic. Je perfektnej proti větru, když se zláme roste dál i když výnos je menší, takovej plevel to je. Minulej rok už byla úroda o trochu vetší ,asi jedna 5litrová sklenice, pár krát jsme bob uvařil, jednou na vánoce , jinak je suprovej do zelnačky úplne nahrazuje maso jak ho musíte zubama škubat.....
Každý rok jsem odkládal, moc sem ho nejedl ,aby ho bylo dost na príští rok, podobně to bylo i s kukuřicí "malované hory", dostali jsme vyměnou semínka a vyrostl nám něco přes ar kukuřice, semínek sice je ale ešte jsme nekoštovali, vše jsem odložil na dnešní rok na sadbu.
A ejhle, na Trnkovišti se začína pořádne makat, pořádne velké políčka sou tam, pořádne myslím tím vetší než ty předtým,  s pohledu zěmědělce dosti malé políčka.... a všechen bob celou 5 litrovou sklenici sem zasadil na Trnkovište, mám s toho radost, nebot konečne budu mít bobu dost  na jídlo.. Po tolika letech začínam prosperovat respektíve začínam mít z některých produktu více než dokážu sníst, čiže můžu nabízet.  Před osmi rokama jsem sem prišel s jedním batohem a 200 korunama v kapse ,hlavu plnou ideálů a sny sice pozdeji ale začínají se naplnovat.
Na strankach dvp sou fotky políčka je to asi 25 na 10 metru, a takovedle bude pole i s kukuřicí s cibulí a z bramborama, obilím, a do toho více menších políček. Projekt Trnkovište jakožto projekt produkčních zahrad začína mít jasné obrysy. Jinak je to rok co jsme na něm začali dělat.
ach ja šetřivka, počítam že příští rok si dám bobu kdy budu chtít, svýho vlastného bio bobu. Případne přebytky dám k nabídce.

internetovy permakulturni valecnici !!

Po poprvé jsem o nich slyšel před pár lety ve Francii při budováni Les Tanneries zahrad v Dijonu.
Když jsem se jich ptal na permakulturu tak mi bylo řečeno ze to sou ty co se hadají na fórech, pozdvihuji se nad jiníma , ale ze na zahradě je moc neuvidíš.
Moc sem tomu nerozuměl ale to bylo asi proto ze permakulturu sem na internetu moc neřešil, ale pozdeji ,kdyz sme zacal sdilet svoje vytvory a svoje napady realizovat a snazit se je sdilet i na internetu, od kad se vzalo tu se vzalo a je to tu.  Zistil sem ze sou lidi ktery z nejakeho nezistneho duvodu rozdavaji rady na vsechny strany, kvuli sve pravde na sebe dokazi davat tresne oznameni a jejich zahradu moc neuvidis, nebot te na ni nepusti. Oplivaji znalostema z knizek a videii a diskusi ,ktere by chteli zrealizovat ale jaksi sou vice pripojeni do site nez do zahrady, obcas se chlubi cizim perim, jakoze napriklad spolupracuji s jinima s australie novyho zelandu ci cert vi od kad.ve finale sou vetsinou sami za svojim kompem....
Zlastni to tvor, permakulturnik internetovy. At otevres diskusy na fejsu ci permawebu ci tam ci onam  ,kdyz chces tak je najdes, identifikacny kod je ignorastvi, povysovani, neucta k jinim smerum v PK, silni egoismus.
Jak ale merit vysledky tydle interpermakutlruniku...?
A sou v PK k necomu?
V PK se uci ze by sme si mneli brat vzor s prirody. dale take ze by sme mneli hledat spise spolecne veci nez hledat to co nas rozdeluje.
Tak co tak se naucit od nich to aby sme neboli ignorantsky, aby sme dokazali tolerovat jini nazor, aby sme se na veci snazili koukat spise pozitivne nez negativne.
Dlouho sem se zamyslel co nam chce tadle sorta lidi ukazat, co nam chce rict. Chce nam ukazat ze i stene jako na nasi zahradce je nejakej ten plevel a musime s nim bojovat nejakim sikovnym PK spusobem, tak s nima je to podobne, musime si zvyknout ze PK neni jen sama jedla rostlinka a same krasoty a pekne fotky na fejsu. Sou v ni i tydle intermermakulturnici, plevel co ti skazi chut naladu. a treba s tim neco delat a co s tim delat.?
Stejne jako mate zahradku a v ni se snazite aplikovat svoje PK postupy a prvky, tak stejne ste si vytvorili zahradku na internetu a sou tu ti interpermakulturisti a treba je brat jako soucast te zahrady,nemusite se na ne kazdy den koukat,  cist vsechny jejich prispevky at sou jakolvek agresivne, ale musite si uvedomit ze tu sou a ze tu budou a ze se jich nezbavite, patri do vase interzahrady stejne jako ty dobre pekne slecny ci kluci v peknych moterkach jak makaji na zahrade.
Tydle interpermakulturnici se zivi vasima emocema, bavi je kdyz vas nastvou, zivi se tim emocne a energeticky, ale maji i sve dobre vlastnosti, obcas vam reknou veci ktere by vam nikdo nerekl, Skritizuji neco vaseho takovym bezostisnym spusobem, ze naberete silu ani nevite od kad a pustite se este vice do sveho projektu nez predtim a on skveta vice nez predtim.
A za to by sme jim mneli byt vdecny.!!!
Inu ale PK je o praktickych vecech, takze nase meritko neni LIKE na facebooku ci reakce na prispevek, ale dobrej pocit z dobre odvedenej prace na nasi zahradce ci jinem projektu.delame to pro sebe a sve blizke!!!

taskarice s pustem

Uz nejakou dobu pustuji. to znamena jeden den v tydnu nejim a piju jen vodu. Po nejekm tom tydnu si clovek na to zvykne a neni to pro nej tak narocne,No ja uz sem si take zvykl a ejhle buh mne skousi vi ze obyc pust zvladam tak mi dava zakusit blaznosti silne vule.
po vanocich plne veganskych pochoutek sem si dal pust.bydlim na horach takze sem vedel ze celej den budu doma mozna budu delat drivi takova pohodicka.nesnidal jsem neobedoval a ejhle soused. ze prej pojed do mesta ze tam jde autem a ze muzu si rovnou skocit na ourad jak sem chtel.Rikam pohodicka jedu, a uz sme sli, nevedel sem z ebudu muset na nej cekat v mistni nalevarne a pak este skoro hodinu v potravinach, do toho ty jeho keci o jidle. No prisel sme domu a pdolehl sem .To bylo na mne moc.
Ale tedka vcera. sem na nasteve ve francii uz asi dva tydny a ejhle dal sem i na vcera pust nic necekaneho nemnelo byt v programu.To ze odpoledne sme musel na nakup a koupil sem krom jineho pekne cervenoucke jablicka nevadi, ale pak vecer sem se vratil domu a tam kamarad glen ze prej stale varim ja ze dneska navari on nejakou francouskou specialitu ne ze navari on uz ji vari....
vonelo to horem dolem, no ale prekoukl sem bozi zamer mne oskouset a nepodlehl sem, omluvil jsem se a sel si na hodku zabehat. Kdyz sem se vratil za stolem sedeli vysmati dobre najezeni francouzy a ptali se mne ty si fakt nic nejdel a este jdes behat.rikam jim sak to je normalni, to tu ve francii takove lidi nemate a ani neznate ze prej ne. Tak aspon dostali ode mne peknou poucku o tom ze pust je zdravej......

Spiritualita a Permakultura

Pro přečtení knížky Životopis jogína mě zaujal típek jménem Burbank. Dělal pokusy s rostlinkami, kdy se s nimi hrál a miloval je. Dělá někdo něco podobné? Ne že bych chtěl být nějak úplně mimo, ale chci se začít hlouběji zaobírat dílem tohoto mistra růží, kaktusů a jiných plodin. Tento člověk nebyl žádný magor, ale kromě jiného laureát na Nobelovu cenu za literaturu. Jeho citáty jsou na různých místech rozsety, a srší z nich krása a moudrost. Má-li někdo podobné zkušenosti, nebo praktikuje podobné principy v zahradě, napište svůj komentář. Podle mě je důležité šířit v permakultuře i tento rozměr zahradnictví, i když lidé co propagují permakulturu jako vědu, budou ohrnovat nos. Je to jejich věc a jejich problém, že nedokáži milovat svoje rostlinky ale jen svoje čísla...... Přemýšlím o aspoň části mé zahrady že začnu zkoušet něco podobného. Také jsem se rozhodl o zaraženi meditačního prostoru do zahrady. A jak jste na tom vy...? Že by jsme zkusili udělat nějakou zahradnickou '''meditaci... ve smyslu:
 Zavři si oči a zhluboka dýchej. Představuj si svou zahradu jak roste, jak se třpytí květy  a plody tvé práce. Všude je zářivá láska, která proudí z tvého srdce  a zalévá tvé rostlinky láskou a světlem... a v tom přichází zlý zahradník, a začíná nenávidět plody naší práce. Vy na něj vystřelíte  ze své dýno-bazuky dýňové jadérka, jadérka lásky, on padá k zemi, hyne a mění se na blahodárnou sílu, která se rozlévá po zahradě, a naplňuje láskou vše v ní......'''
Nabízím celou kapitolu z knížky Životopis jogína od Paramhansa Jógánanda.
http://www.gate2biotech.cz/kdo-byl-luther-burbank/


Nabizim celou kapitolu s knizky zivotpis jogina od           Paramhansa Jógánanda
   LUTHER BURBANK –
          SVĚTEC MEZI RŮŽEMI
    „Tajemstvím zdokonaleného pěstování rostlin je vedle vědeckých
znalostí láska.“ Tuto moudrost pronesl Luther Burbank, když jsme se
spolu procházeli po jeho zahradě Santa Rosa. Stanuli jsme u záhonu
jedlých kaktusů.
    „Když jsem prováděl pokusy, abych vypěstoval kaktusy bez
ostnů,“ pokračoval, „často jsem s rostlinami hovořil a vytvářel
vibrace lásky. ‚Nemáte se čeho bát,‘ říkal jsem jim. ‚Nepotřebujete
svoje obranné trny. Já vás budu chránit.‘ A postupně se vynořila
užitečná pouštní rostlina ve variantě bez ostnů.“
    Tento zázrak mě okouzlil. „Prosím vás, drahý Luthere, dejte mi
pár kaktusových odnoží, abych je zasadil ve své zahradě na Mount
Washingtonu.“
    Dělník stojící opodál se chystal uřezat odnože; Burbank mu v tom
zabránil.
    „Uříznu je pro svámího sám.“ Podal mi tři odnože, které jsem
později zasadil; měl jsem radost, když se rozrostly v široké trsy.
    Velký zahradník mi řekl, že jeho prvním triumfem byl veliký
brambor, známý pod jeho jménem. S nezdolností génia pokračoval
v obdarovávání světa stovkami přírodních druhů zdokonalených
křížením – novými Burbankovými rajčaty, kukuřicí, třešněmi,
švestkami, nektarinkami, bobulemi, mákem, liliemi, růžemi.
    Zaostřil jsem svou kameru, když mě Luther přivedl ke slavnému
vlašskému ořechu, kterým dokázal, že přirozený vývoj lze
teleskopicky urychlit.

    „Za pouhých šestnáct let,“ řekl, „dosáhl tento ořech stavu s hojnou
úrodou plodů, ke kterému by bez pomoci potřebovala příroda
dvojnásobnou dobu.“
    Do zahrady se přihnala se svým psem Burbankova adoptivní
dceruška.
                                  
     „To je moje lidská rostlina,“ ukázal na ni Luther s láskou. „Dívám
se teď na lidstvo jako na jedinou obrovskou rostlinu, která potřebuje
pro své nejvyšší naplnění jenom lásku, přirozené požehnání čistého
ovzduší a inteligentní křížení a selekci. Za dobu svého života jsem
zažil tak úžasný pokrok ve vývoji rostlin, že hledím optimisticky
vstříc zdravému, šťastnému světu, jakmile se jeho děti naučí zásadám
prostého a racionálního způsobu života. Musíme se vrátit k přírodě a
k Bohu přírody.“
     „Vás by, Luthere, jistě potěšila moje škola v Ráňčí se svými
třídami pod širým nebem a ovzduším radosti a prostoty.“
     Moje slova zasáhla strunu, která byla Burbankovu srdci nejbližší –
výchovu dětí. Zasypal mě otázkami a z jeho hlubokých, vážných očí
zářil zájem.
     „Svámídží,“ řekl nakonec, „školy jako ta vaše jsou pro příští
tisíciletí jedinou nadějí. Bouřím se proti výchovnému systému naší
doby, odtrženému od přírody a dusícímu veškerou individualitu.
Srdcem i duší jsem pro vaše praktické ideály výchovy.“
     Když jsem se s jemným světcem loučil, podepsal a daroval mi
malý svazeček.215
     „To je moje knížka Výcvik lidské rostliny,“ řekl. 216 „Je zapotřebí
nových typů výcviku – smělých experimentů. Občas uspějí i ty
nejodvážnější pokusy a přinesou nejlepší ovoce a květiny. Také
výchovné inovace pro děti by měly být početnější a smělejší.“
     Hned večer jsem si se zájmem přečetl jeho knížku. Jeho zrak
předvídal pro lidské pokolení skvělou budoucnost; psal:
„Nejtvrdošíjnější živou bytostí na tomto světě, kterou je nejtěžší
vychýlit z její dráhy, je rostlina s pevnými návyky... Pamatujte si, že
tato rostlina si uchovává svou osobitost už po věky; snad právě ji je
možno vystopovat do minulosti před eóny času v kameni a za celou
tu obrovskou dobu se příliš nezměnila. Myslíte, že po těchto
dlouhých věcích opakování si tato rostlina neosvojí vůli, chcete-li to
tak nazvat, k bezpříkladné houževnatosti?



   Luther Burbank, milovaný přítel, se mnou ve své Santa Rose na zahradě.
Skutečně existují rostliny, například určité palmy, které jsou tak
důsledné, že je dosud žádná lidská síla nedokázala změnit. Lidská
vůle je slabá ve srovnání s vůlí rostliny. Ale podívejte se, jak se zlomí
celá ta celoživotní tvrdošíjnost rostliny prostě tím, že se s ní smísí
nový život a že se křížením vnese do jejího života naprostá a mocná
změna. Když pak dojde k tomuto zlomu, skombinujte jej
s generacemi trpělivého dohledu a selekce a nová rostlina vykročí
novou cestou a nikdy se už nevrátí ke staré; její houževnatá vůle je
konečně zlomena a proměněna.
    Přistoupíme-li pak k něčemu tak citlivému a poddajnému, jako je
povaha dítěte, je problém nesrovnatelně snazší.“
    Magneticky přitahován k tomuto velikému Američanovi,
navštěvoval jsem ho znovu a znovu. Jednou ráno jsem přišel ve
stejnou dobu jako listonoš, který doručil do Burbankovy pracovny asi
tisíc dopisů. Psali mu zahradníci ze všech částí světa.
    „Svámídží, vaše přítomnost je právě tou záminkou, kterou
potřebuji, abych mohl jít ven do zahrady,“ řekl Luther vesele. Otevřel
velkou zásuvku obsahující stovky pořadačů.
    „Podívejte se,“ řekl, „takhle já cestuji. Spoután svými rostlinami a
korespondencí uspokojuji svou touhu po cizích zemích tím, že se tu a
tam podívám na tyhle obrázky.“
                                    
    Můj vůz stál před vraty; Luther a já jsme projížděli ulicemi
městečka, v jehož zahradách zářily jeho vlastní odrůdy Santa Rosa,
Peachbow a Burbank.
    „Můj přítel Henry Ford i já věříme v prastarou teorii
převtělování,“ řekl mi Luther. „Vrhá světlo na aspekty života, které
jsou jinak nevysvětlitelné. Paměť není kriteriem pravdy; to, že si
člověk nepamatuje své minulé životy, ještě nedokazuje, že je neměl.
Paměť je prázdná, i pokud jde o pobyt v lůně a rané dětství; a přece
jimi pravděpodobně každý prošel!“ Zasmál se.
    Veliký vědec přijal zasvěcení do krije už při jedné z mých
ranějších návštěv. „Provádím tu techniku oddaně, svámídží,“ řekl. Po
mnoha hloubavých otázkách o různých aspektech jógy poznamenal
Luther zvolna:
    „Východ má skutečně nesmírné poklady poznání, které Západ
teprve začíná zkoumat.“
    Důvěrný styk s přírodou, který Burbankovi odemkl nejedno
z jejích žárlivě střežených tajemství, mu vnuknul bezmeznou
duchovní úctu.
    „Někdy se cítím být velice blízko Nekonečné síly,“ přiznal se
plaše. Jeho citlivá, krásně modelovaná tvář se rozzářila vzpomínkami.
„Tehdy jsem schopen léčit stejně tak nemocné lidi kolem sebe jako
mnoho chorých rostlin.“
    Vyprávěl mi o své matce, upřímné křesťance. „Mnohokrát od své
smrti se mi zjevila ve vizích a mluvila ke mně,“ řekl.
    Jen neradi jsme se vraceli k jeho domu a oněm tisícům čekajících
dopisů.
    „Luthere,“ poznamenal jsem, „příští měsíc začínám vydávat
časopis, který bude předkládat obětiny pravdy z Východu i Západu.
Prosím vás, pomozte mi najít pro něj dobré jméno.“
    Chvíli jsme o tom diskutovali a nakonec jsme se shodli na názvu
Východ-Západ. Když jsme znovu vešli do jeho pracovny, podal mi
Burbank článek, který napsal na téma „Věda a civilizace“.
    „Ten přijde hned do prvního čísla Východu-Západu,“ řekl jsem
vděčně.
    Když se naše přátelství prohloubilo, nazval jsem Burbanka svým
„americkým světcem“. „Vizte muže,“ citoval jsem, „ve kterém není
záští!“ Jeho srdce bylo bezedně hluboké, už odedávna obeznámené
s pokorou, trpělivostí a obětavostí. Jeho malý domov mezi růžemi byl
přísně prostý; znal bezcennost přepychu, radost z mála majetku.
Skromnost, se kterou nesl svoji vědeckou slávu, mi opětovně
                                
připomínala stromy, jež se hluboko sklánějí pod tíhou zrajících plodů;
jenom neplodné stromy zvedají hlavy vysoko v prázdném chvástání.
   Byl jsem v New Yorku, když v roce 1926 můj drahý přítel zemřel.
Se slzami v očích jsem si pomyslel: „Rád bych šel pěšky celou tu
cestu do Santa Rosy, jen abych ho mohl ještě jednou uvidět!“ Zamkl
jsem se před tajemníky i návštěvníky a strávil jsem příštích
čtyřiadvacet hodin o samotě.
   Druhého dne jsem provedl před Lutherovým obrázkem védský
zádušní obřad. Skupina mých amerických studentů v hinduistickém
slavnostním úboru zazpívala starobylé hymny jako doprovod k oběti
květin, vody a ohně – symbolů tělesných složek a jejich vypuštění do
Nekonečného zdroje.
   Ačkoli Burbankovo tělo spočívá v Santa Rose pod libanonským
cedrem, který před lety zasadil ve své zahradě, jeho duši chová pro
mne každá širokooká květina, jež kvete u cesty. Není to Luther, kdo
se prochází jejím svítáním a šeptá v jejím větru, na čas vtažen do
prostorného ducha přírody?
   Jeho jméno už přešlo do dědictví obecného jazyka. Pod heslem
„burbank“ je Websterův Nový mezinárodní slovník uvádí jako
tranzitivní sloveso: „Křížit nebo roubovat (rostlinu). Odtud obrazně
zlepšovat (cokoli jako proces nebo zřízení) výběrem dobrých rysů a
odmítáním špatných, nebo přidáváním dobrých rysů.“
   „Milovaný Burbanku,“ zvolal jsem, když jsem si tu definici
přečetl, „samo tvoje jméno je teď synonymem dobroty.“
      
                                                  

permaklutura v praxy...zamysleni

Muzeme tomu rikat jak chceme o tom co je a co neni permakutura ale spise mne zajima to jakim spusobem je PK uspesna v praxy a tim myslim jako celek. Ucelene farmy ,kde funguje vse na zaklade PK vicemene neexistuji, repsketive ne jako ukazkove zahrady.? Proc tomu tak je.....kde nastala chyba...? Na uvod tedle uvahy pridam podle mne nejvistiznejsi definici permakutury kterou sem kdy cetl a take ji propaguji
.
 Na permakultúre sa mi najviac páči, že nie je vidieť. Preto, ak chce niekto vidieť permakultúrnu záhradu, musí získať predovšetkým nový pohľad na svet a celú problematiku. Z tohto pohľadu permakultúrna záhrada neexistuje a teda sa ani nedá vidieť. Existuje iba v mysli a preto je treba najskôr si ju tam vytvoriť, individuálne, každý sám u seba. Takto vytvorená permakultúrna záhrada ctí permakultúrnu etiku, vychádza z permakultúrnych princípov a používa permakultúrne prvky. Jediné, čo sa dá v reálnej záhrade vidieť, sú práve tie prvky, no  tie samy o sebe nič nehovoria a teda nič neznamenajú, alebo znamenajú len veľmi, veľmi, veľmi málo z toho všetkého. To gro, to podstatné vidieť nie je. Permakutlúra je z tých vecí, pre ktoré môžete prejsť svet krížom-krážom a nakoniec zistíte, že ste nikam chodiť nemuseli. Isteže vidieť sa dá vo svete spústa nádherných vecí, ale to, čo chceme, máme obyčajne priamo pod nosom. Takže moje nabídka takováto: Vtlučte si permakulturu do hlavy a pak se dívejte kolem sebe a konejte v jejím duchu. To je vše. Víc nemůžete udělat, ani pro permakulturu, ani pro sebe. A když chcete něco videt, najděte si na to jinej důvod.
“bebe” permaweb.cz

Ten celek jako takovej si nosime kazdy ve sve hlave....muzeme nachazet male prvky, male obrazce a male systemy, ale jako celek to vzdy bude zaviset od nas ktery sme si ji vytvorili se svym jasnym zamerem a nestvorili sme ji proto aby sme mohli vsem rikali ze tady ja mam ucelenej PK system.

Dalsi vec je ze jak jde doba tak kopu zlepsovaku ktere permakultura sebou prinesla se stava normalne mezi zahradkarama, myslim tim prvky jako ruzne vetrolamy, vyuziti vody jezirek malych tuni, take stridani druhu atd. take semenareni se stava cim dal vice popularnejsi i kdyz ne pod hlavickou permakultury ale to snad neni cilem. Neni jeden s cilu aby system byl vuci prirode zodpovednejsi.?A system sme my jako celek. Kdyz prijde nekdo kdo chce zmenit hospodareni na PK hospodareni je to slozite ale zaroven jednoduche, nebot je to jen na nem, muzeme mu dat rady jak to udelat nejake vychytavky ale ten ucelenej dizajn si vytvori v hlave ten danej clovek. Tympadem se ale s kazdej z nas stava dizajner. dizajner svoji vlastny zahrady, je dobre jit i na nejakej kurz kdyz na to mame, kdyz na to nezbejva tak se urcite najdou na internetu spousu informaci o zakladech dobreho dizajnu(jinak mne napadlo jestli nefungujou nejake zakaldne pravidla dobreho dizajnu v cestine).
a hlavne muzeme zapomenou na celej svet , nase zahrada je nase zahrada a my sme si vytvorili s ni vztah a je na nas jestli si to dokazeme pred sebou obhajit jestli mame motorovu pilu auto ci traktor ci bereme dotace. je do toho kazdemu putna nebot nezna nas zamer nas dizajn.
System se meni a spolecnost take, pomalima krokama jdeme k lepsimu, budu pozitivnej a ne negativnej, nadavek na to jak ten system jde dolu s kopce je celej internet a system se evidentne drzi dal a drzime ho pri zivote prave my, a my sme ta pozitivni zmena pro tendle system, nase nejen zahrady o kterych si myslime ze muzou zmenit svet sou tou zmenou kterou tendle svet menime.
nema vyznam se hasterit a hadat se o tom jestli to nebo tamto, kazdy z nas si je soudcem jestli se mu to povedlo nebo nepovedlo.a strazcove jedine a prave myslenky PK at si dal hlidaji svoji pravu a nefalsovanou permakulturu, ten nazev neni dulezitej dulezitej je nas vztah nas dizajn k prirode, a v jak vysokem levelu harmonie s ni dokazeme fungovat.

prvne zahony na trnkovisti

dulezita je odolnost vuci slimakum kterych tu je este spousty.
Nasleduje seznam zeleniny co by se mnela pestovat ve vetsim meritku

cibule
cesnek
mrkev
fazule (?)
repa cervena
topinambur
kukurice
brambor
obili(oves, zito)
celer
 dale je pak v jednani sklenik, ktery mozna dam na trnkoviste a mozna ze ne, mozna ho necham na dvp este se uvidi. kvuli skleniku by se strasne zvysila castnost nastev trnkoviste, jako otvirani, zalevani ranni atd.....cize to zavrhuji....
uvolnenim zahonu a buntosaku se zvetsuje prostor, pro pestovani priklad cukety a ich zavarovani atd.... jednoznacne cukety ve vetsim, dyne bych uz vzdal.....mozna par pokusnych na trnkovisti

na buntosakovy seznam veci k sazeni

celer
 cukety
korenova zelenina mrkev petrzel
papirkookurka
mangold
jahody
rajcata
fazole v pasech
slunecnice
vodnice
cisnke zeli
salat
hrach
kedluben
kopr
 pekingske zeli
porek
rukola
redkev
spenat
turin
mrkev zluta
 mak
kozlicek polnicek







vyuziti skleniku