Dobré ráno

Chtěl bych dotýkat tvých vlasů,
tančit s tebou v dešti,
a déšť tančil s námi.

Sedět s tebou v tichu,
ticho aby sedělo v nás.

Koukat se ti do očí,
vidět v nich
odraz sám sebe.

Líbat tvá prsa,
líbat tvůj klín.

Milovat se v tichosti,
milovat se nahlas.

Vzdychat s tebou,
společně –
ten dech miluje nás.

Ve snu potkat tě,
držet tě za ruku.

Držet tebe,
držet sebe.

Říkat ti do ouška,
že ty jsi má hvězda ranní,
Večernice,

slunce mých dnů,
měsíc mých nocí.

Spolu se dotýkat
božích tajemství.

Bůh se dotýká nás,
dělá mu to dobře,
dělá nám to dobře.

Lásku s tebou prožívat,
v lásce se sebe dotýkat.

S láskou o sebe pečovat,
o sebe, o tebe, o nás.

Duben

 Jen tak padá déšt,

a já jen tak ležím.

Déšt se sněhem

Leh se sedem.

A já už mám tu skrýš,

však ty víš.

Je duben a lidi 

jsou zblblý že co se to děje.

Déšt se sněhem,

tropy střídají.

 

Apríl ten hezký čas,

kdy to co se děje venku,

děje se i vevnitř.

 

Ten hřejiví pocit,

střídá rozmrzelost.

 

To počasí se nás snaží probudit k životu.

 

Pták letí krajinou tvé duše.

 Pták letí krajinou tvé duše.
A ta krajina je po bouřce.

Jakoby urakán všchno zničil
a co zbylo shořelo na popel.

Vše bylo pohřbeno,
tvůj Bůh zemřel,
zmizely naděje.

Jen prázdnota a nicota.
Tot vše co zbylo.

Ten pták jseš ty,
A jen tak letíš a pozoruješ.

Za chvíly a možná hned.
A možná nikdy,
z popela malé semínko,
začne klíčit,
a není samo.

A pták pozoruje,
jak kvete první kvet,

Jak rostliny snaží se dotknout
svého slunce.

A je s toho Les,
a je čistější, krásnější
a laskavejší než ten
co musel lehnout
popelem.

Tvůj Bůh se musel
znovu narodit.

Tvůj anděl
znovu vzlétnul.

Někdy musíš obětovat
vše, i Boha svého.
Aby se vše mohlo
znovu narodit

A ten pták
je ted plný radosti.

Nevzdal to, neodletel,
čekal, kroužil, pozoroval.
Vědel že je to vše
k nečemu dobré.

A tím vším prostupovala

Láska

Krásné ráno, áno

Další krásný ráno

s úctou kurpie plním,

všechno v hlavě zastavím,

všechno je již dáno.

K stvořiteli oči hledí mé,

srdce je otevřené.

Murici fouknu jsi

a vím že bože jsi.

Cítím dotek tvůj,

cítím lásku tvou,

cítím lásku mou.

Tělem mi to zatřese

hlava v klidu spočine

vnitřní zrak otevře se

já i ty jedno jsme.

Rapé

 Rapé

Láska Láska Láska.....(ozvěna)

Rapeé Rapé Rapé....(ozvěna)

Medicína Medicína Medicína (ozvěna)

Pojď do mne, Pojď do mne ...(ozvěna)

Rané ptáče zazpívá,

Rapé si mne zavolá.

Kapka rannej rosi

šeptá" Kdo jsi?

Ruce k nebi pozvednu,

zhluboka se nadechnu.

Kuripe si naplním

Lásku v srdci pocítím.

Rapé nosem vdechnu

sílu v sobě pocítím.

rapé je moc léčivá.

Již vím kdo jsem Já.

Janina

 Sedím si tu na židli,

hraje mi juutuu.

To jsme to dotáhli,

když na plzen jsme táhli.

Kam si se poděla,

od plzne Janina.

Chybíš mi na dotek,

Chybíš mi na pokec

Srdce me zraněné,

dáš to dáš to,

říikala Janina

od Plzne.

Sílu svou definuji,

Sílu svoji hledám

Sílu svoji mám či nemám.?

Sílu svoji nedám.

Ranní ptáče

 Ranní ptáče

tak trochu pláče za láskou skáče chce taky ty chutné koláče..

Za láskou bez podmínek zapálím si dnes v lese ohínek

Za láskou bez okolků pomodlím se k Marii ze Skoků..

Za lásku bez ega rozpustím v sobě toho ega - medvěda

Za lásku, za lásku vzdám se, převzít tu vítěznou pásku

Za lásku, lásku sundám si svou masku

Za lásku, za lásku má to smysl pro lásku

Vítr

 Jsem ten vítr 

co ti vlaje ve vlasech.

Jsem ten déšť,

Co ti smáčel nožky.

Jsem ten sen,

co se ti zdál v noci.

Jsem ten den,

kdy prozřela jsi.

Jsem ta vůně květů,

kterou tak miluješ.

Jsem to úmorne letní vedro,

kdy do mdlob upadáš.

Jsem to ticho,

které neslyšíš.

Jsem všechno a nic,

a nechci nic víc.

dálky v sobě

 Již nemusíš mne hledat,

v dálce dlouhých cest.

Již nemusíš mne hledat,

na vlastní pěst.

To co hledal si,

dlouhé léta ,

v  cestách dalekých.

Táhlo tě to.

Čím delší cesta,

tím větší naděje,

že najdeš to,

co hledáš.

Víš li co hledáš.

V sobe našels odpovědi.

Na otázky co hledal jsi

bez lásky.

Ten poklad ,

tu radost, tu lásku, 

ten pokoj, ten mír.

Našels v srdci svím.

Bez tích cest dalekých,

nenašel bys ten klid.

Jen tak být

 Jen tak být,

cítit vůni stromů.

Jen tak být

poslouchat ptáků zpěv.

Jen tak být

a lehnout si do trávy.

Pozorovat včelku,

pozorovat slunce,

pozorovat mraky

pozorovat sebe taky.

Cítit trávy šum,

cítit vúni svou,

cítit vůni včely

cítit se zas celý.

Nadechnout se z hluboka,

kousnout si do jablka,

zvednout k nebi ruce

zvolat Láska

s celého srdce.

Věnováno Katce Štětkové(Vision quest léto 2023)

Klid

Ten klid

Absence něčeho.

Jen vánek vaje,

Z absolutnem s hraje.

Praminek horské vody,

Vyhrává do pohody.

A ptackove bratři 

Zpívají píseň 

Známou- neznámou.

A sluneční svit

Do duše vlévá mi klid

A ta radost 

Až na kost.

Vyhoření

  Vyhoření

===============

Až vyhasne svíčka tvých dálek,

ve vizích co sis nastřádal,

představu života svého,

když vyhasne a ti víš

že už nezvplane znovu.

Když kostičky musíš znovu přeskládat.

Jak malé dítě,

znovu se musíš narodit

do svých snů a vizí.

Začít stavět.

Chrám svůj odznovu

kostičku po kostičce

vize své rozplétat.

Znovu se naučit vnímat je

srdcem svým.

Rozmum zahodit,

zneplatnit, vyloučit

ze stavby.

Jinak zas

postavíš, babylonskou věž

které pak ani sám neporozumíš.

Stavěj však pomalu

v povyku lásky,

v nadšení včelky

postav zas vize své.

Srdcem svým naslouchej

uslyšíš záblesky,

toť plány tvé stavebné.

V dálce jsem uslyšel

radostné volání,

paradox života

svolával vyhaslé,

slovama:

čím více vyhoříš

tím více zas vzplaneš.

Tvůj chrám bude přesvatý,

vize tvé ušlechtilé,

radost tvá bezedná.

Bůh tvůj bez falše.

Abstraktni

 Abstraktni

dnesni den utekl

abstraktne rychle,

hraju si s cislama

v povhmurne nadeji

nevalidnych znaku

abstraktne mysleni

pozbyva logiku

kdyz pozde

usinas v povyku

az atribut entity

pozbude logiky

nastoupi syntaxe

posvatne mystiky

Abstrahuj pomalu

nesetri zavity

navrhnes komponent

prepises praktiky

Logicky uzaver

implicitne zavrhnes

defaultnes mocnitel

rozpadlej metriky

Podzmini

 Podzmini

v samote u sebe

v byte kde hostuji

oblekam se

ven do mesta

zahalit se

do zivota

Vychazim ven,

menim se.

Nekdo jinej sem

spolecensky

nadseny

plni radosti

ze zivota

Vnitrne se propojim

z tlukotom mesta

lazenskeho

prazdneho.

A pri te prochazkce

i kdyz sam,

ten pocit ze

sem clovek

ve mne roste

I lepsim mne dela.

Včelař

 Včelař

----------

Nadzvedneš výko,

vidíš jiný svět.

dýmak tot

jistota tvá.

Útočná letka

bere tě stečí.

Kdo na to nemá

ten už ječí.

Prohlížíš plásty

včelky ti tancujou

kolem tebe v kruhu

se srocujou.

V tom mystickem oparu

jedna to bytost jest

a ty její součastí jseš.

Jednou to zažiješ,

to mystické vytržení,

někdo nazval by to

propojení.

Od tvé chvíle

sám si říkaš.

Včelař jsem včelař

krehotinka

 krehotinka moje ,

opatrne dotykat se musi

aby se kvitka jeji nezlamala,

to by pak jejich krasa

vytratila se.

Potichu mluvit k ni,

to spise naslouchat,

to by se zalekla,

a uz nepromluvila

ze srdce sveho.

Ale jen by zastekala.

Vazit si krehotinku moji

chce si rust,

tak jen ji pozorovat,

a jeji jemne naznaky vykladat si

ucit se ji,

pozorovat ji,

naslouchat ji,

zamiloval jsem se do ni.

Jarní radost

 Jarní radost

============

Nad hladinou mé duše,

tam kde slunce dotýká se paprskama,

cez tu škvíru zvanou srdce.

Tam kde není nic a zárověn je vše

Tam kde ticho křičí z plných plic

Tam kde váhy mého jednání

ukzajují směr.

Radost se dere ven.
Chce vidět, chce slyšet, chce jásat.

Chce lětet nad krajinou mého poznání.

Chce se prostě radovat, radost jedna moje...

I když lásky lidské nedostává se mi,

láskou boží přetékám.

Na každém kroku, každé ráno

procituji, že nejsem sám,

A ta radost jde se srdcem

v jedném šiku.

Ne jen občas v ňákém okamžiku.

Tak dlouho poslouchám to ticho,
že ho básní musím přervat,

aby dál mohlo do mne produit nové,

čerstvé, jak vánek jarního kvítí.

Né Tak

Když nekdyž,

jsi nejsi,

ještě, neještě,

nic, nenic,

rub,líc,

prázdno, neprázdno,

nádech, výdech,

nezačal, neskončil.

Tak.

půl čas rozpadu

Půl čas rozpadu 

Když samota tvá zahalí tě.
Když beznaděj tvá oslní tě.
Když starosti tvé přerostou tě.
Když radosti své nenacházíš.

Občas si to dno
vylízat musíš
a úplně do dna
a promyslet
to vše a procítit.


A bolest vystřídá radost,
aby pak ta radost
radost měla.


A ta bolest směr ti určí,
kam se budeš potácet další
období tvého života.


Kříž svůj si neseš
a nesvaluj ho na jiné.
Bůh ti ruku podá,
ale to dno si aj tak vylížeš.

Když pomáháš nést kříž bližnímu
a těžký je.

Když ty dva kříže,
na chvíli ,

na kolena padneš.

Když zvednout ti nejde,
když boha voláš aby ti pomohl
vstát

Když Bůh je vzdálený,
ale cítíš ho.

Pak povstaneš
otřepeš se
a neseš dál kříž svůj
a vizi uvidíš vzdálenou

a neměl bys ji,
kdybys neupadl

Zahradník je to převeliký

Bůh můj, jenž vyslyší mé modlitby,
ten který drží nade mnou svou ochranou ruku,
stvořitel všeho co znám,
ten co mi daroval ženu mých snů,
tobě patří chvála.

Mesiáš jenž umřel abych
já mohl svobodně žít,
ten co hlásí
návrat do jednoty.

Ten jehož Duch se na mne vylil,
ten kterého ráno potkávám
na cestě do práce,
ten jenž se o mně stará
jako o svého.

Zahradník je to převeliký,
jeho zahrady se táhnou celou zemí,
a moje malinkatá zahrádka je
jen zrnko písku v moři.

Jemu patří sláva i chvála,
jemu patřím já i můj dům,
jemu chci naslouchat,
a žít s ním v jednom domě.

Nezavírat ulitu svou,
ale do ulic, do hospod,
všude sou lidi, toužící po lásce
jeho láska je zadarmo a navěky.

Jeho láska nestojí peníze,
není to to drahý kurz o milování,
je to vysoká škola lásky,
a školné se neplatí.