sobota 20. dubna 2024

Maringotka

 A je to tu.

Chvili mi to trvalo, se nejak rozhybat. A popisovat vnitrni proces toho co se ve mne dělo, je na dýl. Každopádně je to tu.
Kromně panelákového bytu, mne to město jaksi vyplivlo, a já ted svůj volný čas trávim v maringotce, na trnkovišti.

A nejen sám. Často sou tu se mnou děti a baví je to, často časteji než ve městě v nějaké herně, nebo tak. No je to tu 720 metru nad mořem a to je hezký. Je tu více zima a vedro v létě není tak úmorné.

A co mám v plánu.?
No zatím to vše nacituji a líbí se mi ten pocit, mám tu spoustu věcí na práci a líbí se mi pozorovat jak mne to jaksi samo vede. Kromne uklizeni kolem a udelani si pohldenho zázemí chci taky skrášlit přístupovou cestu, která sem vede. a Taky kolem včelek. A taky dát dohromady studnu a vodu. A samozrejmě , sázes stromy na tomto skoro 2H pozemku.

Kaštany, Ořechy, Jabloně, Hrušky, Lístkové ořechy, Lípu, a hromady dalšího.

Mým cílem je tento kousek země udělat hezčím. Aby lidem a návštevníkům dávalo radost. 

A abych já měl hezký pocit, že věci co dělám dávají smysl, jen tak pro radost.

Duben

 Jen tak padá déšt,

a já jen tak ležím.


Déšt se sněhem

Leh se sedem.


A já už mám tu skrýš,

však ty víš.


Je duben a lidi 

jsou zblblý že co se to děje.


Déšt se sněhem,

tropy střídají.

 

Apríl ten hezký čas,

kdy to co se děje venku,

děje se i vevnitř.

 

Ten hřejiví pocit,

střídá rozmrzelost.

 

To počasí se nás snaží probudit k životu.

 

čtvrtek 8. února 2024

Mé milé nebe

 Mé milé nebe

-------------------

      Ami                               C

Mé milé nebe, já vzhlížím  v tebe.

     G                        Ami

Tady na zemi, já mám své zázemí.(óóó)


  Ami                                 C

Zdravím tě země má, jseš tak přerkrásná


  G                           Ami

Zdravím tuto Zem, jsem ráda že tu jsem(óóó).

  

   Ami                                   C

Oheň voda vzduch(šš),  žehná velký Duch.

    G                                Ami

V srdci spojím se, v zemi spojím se (óóó)

Otevři srdce své

 Otevři srdce své,

do proudu věčné lásky,

odpověd na otázky,

je ukrytá vnitru tvém.

A nech slunce své,

chvíly zářit,

a hřááát.


Nechej vytřiskout 

ten pramen,

vypomínek ukrytích

v zemi,

v horském větru

z vůně květů


Rozmpomeň

se na učení,

záři ohně,

vody snění,

z dávno věků

čas se mění.


V tudle chvíli zas

přichází ten čas,

Otevři srdce své,

a vzpomen si.


Na to jak léčí duch,

jak uzdravuje láska.

Jak stromy kvetou

oheň praská,

a život věční

je nekoneční,

a život věční 

je skuteční.


sobota 27. ledna 2024

Pták letí krajinou tvé duše.

 Pták letí krajinou tvé duše.
A ta krajina je po bouřce.

Jakoby urakán všchno zničil
a co zbylo shořelo na popel.

Vše bylo pohřbeno,
tvůj Bůh zemřel,
zmizely naděje.

Jen prázdnota a nicota.
Tot vše co zbylo.

Ten pták jseš ty,
A jen tak letíš a pozoruješ.

Za chvíly a možná hned.
A možná nikdy,
z popela malé semínko,
začne klíčit,
a není samo.

A pták pozoruje,
jak kvete první kvet,

Jak rostliny snaží se dotknout
svého slunce.

A je s toho Les,
a je čistější, krásnější
a laskavejší než ten
co musel lehnout
popelem.

Tvůj Bůh se musel
znovu narodit.

Tvůj anděl
znovu vzlétnul.

Někdy musíš obětovat
vše, i Boha svého.
Aby se vše mohlo
znovu narodit

A ten pták
je ted plný radosti.

Nevzdal to, neodletel,
čekal, kroužil, pozoroval.
Vědel že je to vše
k nečemu dobré.

A tím vším prostupovala

Láska