Rozhovor na festivalu Zázračná planeta země 2017

Rozhovor západní čechy, komunita už zaniklá

T: Chtěla jsem se zeptat na tvůj příběh,jak jsi přišel sem, vůbec jak jsi odešel z města?

R: To je dlouhé...v nějakém roce 1996 nebo 1997 jsem odjel z města, proč? Já jsem dlouho skautoval a trampoval, pak jsem dlouho paktoval s Euroindiánama, ale pořád ve městě, a nějakým prapodivným způsobem v tý době na Slovensku, já jsem začal podnikat, otevřel jsem si trafiku, přišli výpalníci, dostal jsem devítku na krk a už jsem byl z města pryč. Pistoli. Což jako v té době takový hipík, to jsem moc nedával,tak říkám: hele, takhle ne. A šel jsem za svými známými na Zaježovou, myslel jsem, že to bude dočasné, ale zůstal jsem tam tři roky. Předtím jsem to místo už trochu znal. Tam jsem se dostal do kontaktu s radikálnějšími ekologickými názory a materiály, vlastně Zaježová byla v té době vznikající ekokomunita. 

Zahradník je to převeliký

Bůh můj, jenž vyslyší mé modlitby,
ten který drží nade mnou svou ochranou ruku,
stvořitel všeho co znám,
ten co mi daroval ženu mých snů,
tobě patří chvála.

Mesiáš jenž umřel abych
já mohl svobodně žít,
ten co hlásí
návrat do jednoty.

Ten jehož Duch se na mne vylil,
ten kterého ráno potkávám
na cestě do práce,
ten jenž se o mně stará
jako o svého.

Zahradník je to převeliký,
jeho zahrady se táhnou celou zemí,
a moje malinkatá zahrádka je
jen zrnko písku v moři.

Jemu patří sláva i chvála,
jemu patřím já i můj dům,
jemu chci naslouchat,
a žít s ním v jednom domě.

Nezavírat ulitu svou,
ale do ulic, do hospod,
všude sou lidi, toužící po lásce
jeho láska je zadarmo a navěky.

Jeho láska nestojí peníze,
není to to drahý kurz o milování,
je to vysoká škola lásky,
a školné se neplatí.

sklizeň a konec komunitní zahrady

Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

Přísloví 28,19 bible 21

A je tu sklizeň. Něco už mám doma , něco ne. Úroda česneku, průměrná, česnek hezký, akorát , kvůli deštivému počasí část paličáku chytla plíseň. Každý rok byl hezký paličák a špatný litoměřický a tento rok naopak. Příště sklízet dřív. V klidu na začátku července.
Brambory sou kapitola sama o sobě, jako komunitní zahrada jsem počítal se slíbenou pomocí, dva lidi při sázení jasně slíbili ,že přijdou pomoct a ono nikdo nikde a to je konec srpna. Brambory se proto zasázeli na velký lán a dalo to dost práce, připravit půdu, atd Ale jak nikdo nikde, tak se to nestihlo zahrobkovat, a ani se to nestihlo proplejt, když sem se k tomu dostal, brambory už hnili a jak nať rychle vyletěla nahoru tak rychle i dolů a tento rok byla úroda brambor asi pytel.
Cibule je kapitola sama o sobě, je jí málo, nebot se jí málo nasázelo, jak ji bylo málo, daní človíček jí sázel na velké rozestupy, tak se hodně plelo. Ale je.
Kukuřice opět kapitola sama o sobě. Daní človíček namísto jedné odrůdy koupil tři různé a opět málo. Zatím má par lusků, uvidíme.

pro mne to byl těžký rok. Narodilo se druhé děťátko a na zahradu za celou sezonu nepřišel nikdo. Záda mám nějaké ubolené a pobolívají. Úroda mizerná.
A do toho se pokazila motorová část traktůrku.  Traktůrek s jehož pomocí jsme byli schopni Trnkoviště založit a nějakou dobu se o něj starat. Je to vesměs neopravitelné a bude se kupovat nový 4 takt. Ale až budou peníze a ty nejsou takže až budou, dá li bůh. A teď makám za minimální mzdu, takže výhledově, možná do jara na to odložím, bude ale problém neboť nestihnu zrýt Trnkoviště napodzim a tím pádem asi ani česnek nenasázím.Kdyby náhodou někoho napadlo mne podpořit v mým aktivitách koupí motoru k traktůrku tak super, ale už nedělám nic komunitního.....
Pro mne je to symbolická tečka za komunitní zahradou a za snahou cokoliv komunitně dělat. Lidy vždy více berou než dávají. A máto být právě naopak, že více hlav více rozumu. Že když nás více maká na zahradě, tak by jsme měli mít více, tento rok byl přesný opak.
Pak mne ještě na to celým štve i to, že se musím rozdělit s tou mizernou úrodou s lidmi co mi pomáhali zahradu z jara zakládat. A svůj slib splním, jen nevím jestli si to lidi co to posrali uvědomují.....
Já tyto věci jako zahradu dělám proto abych uživil svoji rodinu atd.
Takže definitivní tečka, už si budu sakra hlídat aby aktivity do kterých jdu byli výhodné pro všechny strany.
Věci bez Boha nemá význam dělat. Mne se tu žije jinak než před tím. Žil jsem tu z rozumu, myslel jsem si že je to dobré, neplatit nájem, pěstovat, být na pracáku, ale nežilo sem mi dobře a chtěl sem odejít, pak do toho vkročil Bůh a dal mi jasné znamení a vyslyšel modlitby  a chce aby jsme tu zůstali. Tak tu žijeme a Bůh nám žehná. A tak je to i na Trnkovišti, dělat to z rozumem nešlo, mám jen zničené záda, traktůrek se taky už z té práce položil a úroda mizerná. Nachávám Trnkoviště plavat, budu se starat o svoji zahrádku kterou tam na Trnkovišti mám a zbytek je budoucnost. Počkám až Bůh se jasně vyjádří. Zatím se vyjádřil jasně, Mám se starat o svou rodinu, o domeček. Na více nemám čas a vlastně nemám ani ten traktúrek, tak budu rád že ustíhám své. kdo mi chce přijít pomoct je vítaný, budeme s ním sdílet společnou úrodu a i naše modlitby.
Toto je vlastně poslední článek o komunitní zahradě.
Život je změna a Bohouš se nám změnil.



Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

Přísloví 28,19 bible 21

sladké řeči chceme slyšet, kritiku si nechte doma

Hledající chodí na akce na přednášky, kurzy, kde slyší to, co chtějí slyšet. Rádi poslouchají o tom, že kdo za to může,nebo o tom jak budeme soběstační když budeme mít svoji zahradu. Nebo o konopných mastičkách, či o hliněných stavbách nebo o léčení energii reiki. Oblíbení je také šamanismus. Ale s námi to nic moc neudělá, je to prostě o tom,že slyšíme to co chceme slyšet a to co nechceme slyšet to proste nehledáme. Nechceme slyšet ty nepříjemné pravdy o tom , že začít musíme u sebe, že se musíme naučit milovat i nepřátele, naučit se je pochopit vcítit se do nich, opravdově jim odpustit a milovat je. Je to jako když sedíme v místnosti je tam tma a přijde někdo a rozsvítí a my zrazu vidíme sebe ve své nedokonalosti, se svýma chybami. Ten někdo je Bůh.A chce nám ukázat, že je i jiná cesta. Ono bible když si jí čteme, tak nám moc nelichotí, neříká nám to co na tech kurzech
"" stačí toto a budete šťastní, objevte bohyni v sobě a budete šťastni, Vlastně šťastní jste už ted jen o tom nevíte"""

Bible nám dáva jinou laťku, říká nám o tom, že sami na to nemáme být lepšími a že je tu někdo kdo nám s tím pomůže.

Nechceme slyšet kritiku, nechceme slyšet když nám někdo říká , že máme své chyby. Když nás někdo kritizuje, miluje nás, chce nám ukázat naše nedostatky aby jsme se mohli zlepšit, nedělá to proto aby nás pošpinil . My kritiky většinou nenávidíme....

Abych udělal kurz, co vše děláme špatně.
kdo hledá pravdu najde jí

žížeň

Hledáme a nenacházíme, dokud nenajdeme boha, tak hledáme matérii, a nemůžeme se jí nabažit a proto se tou matérii dokola obklopujeme a drancujeme zemi, nebo tu žízeň nemůžeme ukojit a ukojíme jí jen když najdeme Boha. Ta žízeň nás žene celí život, hledáme a hledáme, co by nás ukojilo, naše smysly, máme žízeň a je nekonečná, proto drancujeme zemi, kupujeme zbytečnosti v naději , že žízeň bude ukojena, ale není.....

Stěhovací

Sem si řekl že se přestěhuji, ale žena moje ani slyšet, rok to trvalo a pokorně jsem sklopil uši. Žena moje teď potřebuje něhu, klid a pohodu a ne stresy stěhovací a nálady moje a přednášky na téma sociální vyloučenosti místa kde žijeme. Už je to asi tak. I fasádu sem začal opravovat, že prý kdybych to tu prodával tak aby se zvedla cena. A ejhle kus sem opravil a říkám si že už sem tu toho tolik opravil a udělal , že odejít by asi byla škoda.Že jediné co tu chybí sou lidi a sdílení. Tak sem se rozhodl i za cenu druhého auta že budeme jezdit a navštěvovat všechny možné kamarády aby jsme nějaký ten sociální kontakt měli.
A Neděli budeme slavit a né v kuse jen makat kolem domu.
Bůh makal 6 dní a sedmí odpočíval, tak proč ne v neděli odpočívat, přemýšlet nad smyslem svého konání a tak různě.
 A Trnkovište , že zahrady třeba se o ně starat aby děti moje měli co jíst a hlavně že je to naše se zahrádky a zdravé a čerstvé a bio a vůbec.
Boží cesty sou nevypočitatelné
Bůh se nejvíce směje, když lidi plánují
Mám rád to že člověk ráno vstane a neví ješte co mu život a den připraví....
a Každý den vychází slunce a každý den je něco nového
A poděkovat Bohu za to že to dokáži přijímat s radostí
Je toho tolik co mám za sebou a
Je toho tolik co mám ještě před sebou
Děkuji Bohu
Děkuji své ženě
Měli by jsme více děkovat a být vděční než aby jsme jen žadonili, že nám chybí todle a támhle to.
Když si pročteme otčenáš, tak v celé modlitbě Boha prosíme je jednou a to o Chleba , zbytek jen děkování Bohu.
Ještě jednou Děkuji.....

Dvojí tvář lenosti - Kateřina Lachmanová

Inu knížka na mne dýchla v regálu krajské knihovny. Nějak jsem ztrácel vizi v poslední době a tadle knížka mne zaujala a hnedka sem se do ní večer pustil a nadchla mne sou nadčasovostí a svojí inspirací.
zaujala mne například pojednání o tom , že bůh má z každým z nás záměr. Poznáme to tak že nás srdce někam táhne a pak máme pocit štěstí když děláme podle srdce. Ale když ten hlas nechceme slyšet a raději se necháváme uchlácholit levnou zábavou, tak duchovně zakrníme a nikam se nevyvíjíme ale nejen to, přestáváme být šťastny....
Jak se píše

1. Korintským 2, 9

9Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘

trpazlík a bůh

Inu setkávám se s bytostmi?
Inu v životě jsem jsem již potkal trpaslíka, rozmlouval se stromem a jednou jsem se rozplynul v údolí, které mne naučilo jednu píseň. Vždy to bylo hodně tiché až éterické, bylo to nejasné, jakoby to mluvilo cizím jazykem. Vždy mi to něco dalo, něco ale předci.
I jednou při mém šamanském bubnování a pohroužení se do pod-světa kde mne čekal můj průvodce. I optal jsem se jej na Boha na Krista, jestli žil či jak to s ním je.
I ocitl jsem se v zahradě rajské zahradě, palmy a vše možné a ejhle ježíš seděl pod stromem a vegetoval. Inu pokecal jsem s ním trochu a začal jsem v srdci cítit že tam je. každé ráno vstaneš a je tam, když se miluješ tak cítíš že je tam taky a pomáhá ti překonat tvé ego.Jaké to je když tam je.?
Je to silné, ty zážitky sou silnější než nějaký trpaslík, nebo rozmluva se stromem.
Je silní jasný, občas když nevím tak odpoví na otázku, ale moc se neptám, vše podstatné je v knize o něm....
Proč to píši....
kdysi jsem čítával o rozmluvách se zvířaty se stromy ale vždy to bylo těžké, hodně těžké,  a podařilo se to jen občas, jen málokdy a kdys jsem si četl rozpravy lidí který o tom psali, no jakoby si vymýšleli, jakoby si tam něco přidali nebo nevím, ale zážitek dotknout se přímo Boha vědět že je tu se mnou je hodně silnější, než s trpaslíkem kterého stvořil stejně ten Bůh.
Na co rozmlouvat s stromy když můžu rozmlouvat rovnou s jejich stvořitelem...
Na co rozmlouvat s anjelama když můžu rozmlouvat rovnou s jich stvořitelem

Nejvyšší přikázání je MILUJ svého boha s celého srdce.
Bůh je vše kolem mně, je to vše zjevné i zjevené, je ve stromě, i v lesní víle, i v ve světe, v trápení, v bolesti, ve smutku. A naučit se ho milovat je naučit se milovat vše kolem mne, vše ve mně, vše co stvořil. milovat trpaslíky stromy, přátele i nepřátele, bratry i vrahy.

Od té doby chci li rozmlouvat s bytostí aby mi poradila či pomohla mluvím rovnou s ním, je to pro mne lepší.
Každý má ale svou cestu....

Procitnutí-samotářská

koukat reálně na samotu, na život
ejhle někdo se tak rozhodl,
někdo byl tak přinucen

jeden život je krátký na experiment.
experiment s vlastním životem
že mám na to, žít na samotě.
Zatrpkneš chlape.

Staneš se chladným
autoritativním, namyšleným, vztahovačným
a nebude tu na samotě nikdo kdo ti řekne
že takový jseš

Všichni se odvrátí
staneš se zapomenut
a ejhle povyprávej o tom
kam ten svět spěje.

Ejhle ty sousede náš
ejhle zajímá se někdo o tebe?
ejhle jen jednoho znám.

a to jméno nemáš moc v lásce
jméno plné předsudků
jméno tolik krát vysloveno
ale nenechá tě na holičkách

život mu odevzdej
na samotu zapomeň
sve srdce mu otevři
na své jméno zapomeň