moje ukazková mrkev

Dosti často se s touhle problematikou setkávám na různých webech, ale i v praxi, a nejvíce ve své vlastní hlavě.
Dělám si zahradu pro sebe, a či pro lidi, kteří se přijdou na ni kouknout?
Odpověď je záludná a vůbec není jednoduchá. Odpověď se na první pohled zdá jasná, a to, že zahradu si dělám pro sebe!. No to je předci jasné!
A máte radost z toho, když někomu svoji zahradu ukazujete?
A jste rádi když nabídnete sousedům své přebytky, neboť už je nemáte jak uskladnit?
A když přijde návštěva omrknout zahradu nezahřeje vás při srdíčku když se spolu s návštěvou procházíte a promlouváte o svých zkušenostech, o svých pocitech, či nápadech.?
Nevyslechnete si snad nějakou dobrou radu, či jiný postup?
Můžeme se hrát nevím na jaké pragmatiky a neznabohy, ale popravdě se nám libí když si někoho pozveme do zahrádky a pokecáme s ním. A pokecat můžu u práce, u pleti políčka, či sbíraní jahod.Stejně jsme to byli my, kdo si tam někoho pustil. Naše zahrádky by byli pusté kdyby je nikdo neobdivoval, nás to pak vnitřně nutí, aby jsme je vylepšovali, a lépe se o ně starali. Každé pohlazeni, každé políbení matky Země, určitě pomůže k dobrému růstu všeho živého, co na své zahrádce máme.Všechnu práci si musíme udělat sami, občas vám možná někdo pomůže. A je to vaše zahrada takže odpověď na tuto otázku je čistě na vás.!!!Dokonce by se dalo říci, že otázka je špatně formulována.Správně by mněla být:
Sdílím svoji zahradu rád, či nikoliv?

Permakulturní dizajnerství, pozorování, naciťování, pohodářství..

Ptáte se, co mají tyhle slova společného.. Tak to rozeberu nějak srozumitelně. Nejdříve
vám dám příběh, který jsem zažil v jedné práci. V Bečově nad teplou jsem spravoval starou
katovnu ze 14. století....foto tady
http://becov.wordpress.com/category/katovna/
Mým úkolem bylo opravit stávající stavbu a zvednout ji do výšky s tím, že mám použít
technologie a materiál, kterým se to dělalo tehda. Pěkná práce a byl jsem rád za tuhle
zkoušku. Nejdříve jsem hledal starý jílový důl, neboť tady v našem kraji (Bečovsko,
Tepelsko) moc jílu není. Důl jsem nenašel, tak jsem si nechal přivést jíl z nedalekých
Karlových Varů, kde porcelán je dobrý, a jíl byl také slušný.
Pak to ale začalo, člověk se musel nacítit, musel procítit to kdo tam žil, proč a kde je komín?
Jaký byl život toho kata, který tam žil? Otázek spousta, ale odpovědi nikde. Pomalu jsem
přehazoval kameny, které zde byli, a pomalu prociťoval, co se tu stalo, co se tu dělo. Okolí
katovny je taktéž zajímavé, a to jsem musel procítit také. Procházel jsem se starým lomem,
kde bylo vidět různé způsoby těžení kamene. Občas jsem si dal šlofíka na louce, kde předtím
stál ssackej sklad výbušnin a naciťoval. Naciťoval dobu, až to na mě přišlo, a věděl jsem,
jakým způsobem stavět a pokračovat, jaký mněla stavba účel. Nedá se to ani moc slovami
popsat, ale pak jsem chytil kámen a už to šlo, jako bych to stavěl tenkrát v té době. Stavbu
jsem zdárně dokončil, zvednul kameny asi o metr a půl výšku, a splnil jsem cíl, že napájení
není poznat, je to jako to bylo předtím......

Někdo by řekl flákač, lenoch, snílek hipík zasranej.....ale kde pak....chcete-li dělat svůj
nějaký dizajn, je potřeba si nejdříve dát do kupy city a představy. Jedna věc je technická, to je
soustava čísel, rovnic a různých složitých vztahů.
Když ale děláme zahradu, svoji zahradu, a chceme ji načrtnout a udělat ji dizajn , tak by jsme
si také mněli zavřít oči, lehnout si do trávy na místo, kde bude zahrada a prociťovat, snažit se
v sobě najít tu nejlepší představu o tom, jak by naše zahrada mněla vypadat, co tam chceme
mít co tam chceme pěstovat, a tuhle představu rozšiřovat, nebát se zasnít či projevit své city.
Je to předci naše zahrada, a my v ní chceme být šťastni!! Proto nejdůležitější na celém dizajnu
je ZADÁNÍ !!!!
Zadání, které je strohé, a jsou to jen čísla a nějaké věci z knížek vyčtené, je sice pěkné, lehce
převoditelné, ale nebudeme v něm spokojeni, či šťastni.
Jen my sami víme, že chceme mít v zahradě malý domeček z kamene pro skřítky, nebo
tam chceme mít něco, co ještě nikdo nemá, napadne nás to jediné při tom snění, při těch
pocitech. Pak se jedná vlastně o zrcadlení, kde zahrada(či jiný váš dizajn) se do vás zrcadlí,
a vy do něj. Nakonec jestli to zrcadleni dokážete a umíte jakoby namalovat to, co je ve vás.
Taková zahrada bude pro vás potěšením, neboť jste si vlastně vytvořili svůj sen, svoji tužbu, a
zhmotnili jste ji.
Přeji vám hezké naciťování a pěkné dizajnování...

ptak co ma kridla

ptak co ma kridla
chci bit
ptak co muze litat
chci bit
ptak co leti kam si chce
chci bit

nechci bit v kleci
nechci bit zavrenej
nechci bit pod zamkem
nechci bit znasilnovanej
falesnym slovem o lasce

chci zit
chci dychat zhluboka
chci rano zdravit slunce
chci se venovat svemu vnitru


zivot ma bejt oslavou boha
ne smutecny pruvod

zivot ma bit gejzirem radosti
a ne hrou na lasku ktera boli

laska ma prostupovat a uzdravovat
ne ublizovat a bolet

Laska to slovo
slovo ktere tolik boli
slovo ktere ma bezpocet podob
slovo ktere se neda naplno zrezlizovat

vzdy se jen priblizis a zase padas na hubu
sotva se postavis uz zase ses na zacatku cesty
laska je v nas ne v tom druhym
laska neexistuje,existuje jen vecna pravda
o tom ze sme tady a ted a
laska je jen to ze ten pocit radosti ktery spolu sdilime
o te vecne pravde

o kolikrat zamilovanej
kolikrat zklamanej
kolikrat hlavu z popela
zvedam nahoru
zivot je krasnej
laska je krasna
pravda je krasna

knihy filmy atd

Tak sem si rekl ze v ramci predeslych blogu zacnu davat dokopy knihy ktere se mi libi. s filmama to bude horsi nebot moc na ne nekoukam.
Tak knizky ktere mne posledny dobou zaujali
Cesta pravého muže - David Deida
Nová země - Tolle, Eckhart
André van lysebeth  od nej mam vsechny knihy co se daji koupit, zbytek mam na ctecke....
Návod na použití člověka - Vlastimil Marek

Nejde o to cist duchovne knihy ale knihy ktere nam pomuzou v tom aby nase komunikace s ostatnima nekoncila u hadek egoismu atd.
preji hezke poctenicko.

Buntosak neda spat

Nekterym lidem nedava spat buntosak. 

Buntosak ma vice obyvatel,  ma svuj mail, je to spolecenstvi. Hold ne kazdy umi fugnovat ve vice lidech nektery uz vubec ne pochopit ze snaha delat veci spolecne se vyplaci. aspon tem ktery se o to snazi.ty co se nesnazi odpadavaji.nema vyznam resit lidi ktery nechapou co je to komunita a co je to spolecenstvi lidi ktery se za nejakym cilem spojili. sdileji prostory, sdileji zahrady,dopravne prostredky a to za ucelem zmenseni ekologicke stopy, za tim ze ve vice lidech vice rozumu, a popravde kdyz lidi dokazou se povznest nad sve ego tak dokazou se navzajem duchovne podporovat v dalsim rustu, coz se zase projevuje v rustu cele komunitu. Ty co pouzivaji permakulturu tak dobre vi o cem mluvim.

na zaver bych dal peknej obrazek, o tom jak by mnela PK fugnovat.?

Tak nechme buntosaka rust, uvidime jaki decko nam z nej vyroste.

Je permakultura samospasna..?

Mozna ji nechapu,mozna sem ji spatne odhadnul, mozna sem ji podcenil.
Kazdopadne PK(PermaKultura) jako takova je jen stav ducha v tom jak se nazerate na veci. Chceteli udrzitelnejsi svet, neskodit maticky zemy ani sousedum. Neresit otrockou praci,ale snazit se hledat alternativi.  Je to stav ducha to jak se nazirate na veci, takze PK se neda oznacit, ty ses PK clovicek, nebot do jeho ducha do jeho zameru nevidime. Proto sou PK projekty, PK knizky a lidi ktery propaguji PK.
PK je jen jedna cast naseho zivota, proto snazit se do toho narvat vsechno nejde.
Jak to rikaval muj kamarad dick. ohledne zahradnicneni jsem permakulturista, ohledne duchovna jsem budhista, ohledne stravovavni jsem vegan, ohledne memu vstahu k politice jsem anarchista, ohledne meho vztahu k zenam sem bigamista atd atd. vyjmenoval asi 30 veci.
Proto by sme PK nemneli brat az tak vazne a obcas se pousmat,smih je zdravej a hlavne treba bit sam sebou.
Ne sam sebou tak jak se vidime ale to co v nas poravdu je respektive neni.
A ve finale je jedno kdo jsme nebot dulezite to neni....

Proč vždy říkám "my" a ne "já"

Při dnešním rozjímání mi to docvaklo.
Hodně lidí mi to říká ,a já jsem jim stále nrchápal, dokonce sem se chtěl, na základě kritiky naučit říkat "já".
O co jde.?
No, delší dobu v klidu tak 15 let vetšinou nemluvím stylem "ja jsem" ale "my sme". Používal jsem to už dávno na Záježoví, tedka na dvp také a na Trnkovišti jak by smet. Jaké to má výhody používání "MY JSME"?
Základná věc o kterou jde , je to že deláte li něco kolektívně ,tak při používání slovíčka "JA" narážíte na své EGO a tímpádem dříve či později přijdete do konfliktu s ostatnýma v projektu.
Používate li ale slovo "MY" tak vytváříte pocit sounáležitosti a pocit toho že je vás více a nemusíte se spoléhat jenom na své EGO. Používaní slovíčka "MY" má samozřejme i nevýhody, kdy opět svým egem mužete řešit věci že "NÁŠ" projekt je lepší než váš. Pak se ocitnete v rovině kolektivního EGA , což je horší ,než individualní EGO. Další včci je vaše snaha strhnout okolí pro vaši věc, na to používání slovíčka "MY" to podle mne funguje.
Používání slova "MY" je v mé (mé-moje-zase to moje ego) je v tom co delám podle mne prospěšné a víte proč.?
Kdybych od začátku celého projektu mluvil jako jen o svém projektu, mé EGO by bylo někde ve výšinách a  vy by jste byli někde v nížinách(aspon s mého ego pohledu)a nic bych s váma nechtěl sdílet a už vůbec ne vám tady něco psát.