fcb a co dál?

Inu po letech zistuji, že moc reálních přátel nemám a nejlepší spůsob jak žít v realitě je žít reální život z reálnými lidmi. Čím více člověk tráví času na fcb tím méně jej tráví s reálnými lidmi. Ale vždyť na FCB sou všichni.... Ne nejsou a když tam nebudu ani já nic se nestane.Myslím si že jediné co se stane, že začnu žít život reálněji..... Kdo chce mne najde u mne na blogu a na mailu nebo osobně.
FCb také živí vzpomínky živí virtualitu, která má daleko od reálního světa.
Jak chcete vnímat přírodu a lesy a procitovat boží energii , když jste stále rozptýlení laikama a postama které sou o hovnu?
I stalo se mi v jedné skupině a to jsem členem jen pár skupin , že jeden člověk tam měl více nicků takže takže když byla diskuse ty virtuální ostatní podporovali názor toho jednoho neboť to byl on sám kdo psal za ně. Tak jsem napsal adminovi toho fóra ať takové jednání postihuje a aspoň na chvíli zablokuje daného loupežníka a nic. tak jsem se ze skupiny odhlásil, Na co tam být když názory tam propagované mohou být ovlivněné tím že někdo vystupuje v zájmu zachování vlastního ega pod více nicky. A pak jsem zjistil že jsem členem žádné skupiny..... a že vlastně tam již vůbec nemusím být.
Ono kdo chce ať si mne najde  a osobně pokecáme, ale těch moc není, tak se jdu radši věnovat těm kteří se mnou osobně jsou. A hlavně sou reální, smrdí jim z huby, můžu se jim koukat do očí a vědět co mají za lubem a v mysli a v duši.... Viva la realita

pokora a pýcha

"Vědomost je pýcha, že jsem se tolik naučil; moudrost je pokora, že neznám více."

akorát nevím najít kdo to řekl..... našel jsem to v článku tady
http://www.znamenicasu.cz/samostudium-bible-svedectvi-o-adventni-nadeji/9-satan-a-padli-andele/

trpazlík a bůh

Inu setkávám se s bytostmi?
Inu v životě jsem jsem již potkal trpaslíka, rozmlouval se stromem a jednou jsem se rozplynul v údolí, které mne naučilo jednu píseň. Vždy to bylo hodně tiché až éterické, bylo to nejasné, jakoby to mluvilo cizím jazykem. Vždy mi to něco dalo, něco ale předci.
I jednou při mém šamanském bubnování a pohroužení se do pod-světa kde mne čekal můj průvodce. I optal jsem se jej na Boha na Krista, jestli žil či jak to s ním je.
I ocitl jsem se v zahradě rajské zahradě, palmy a vše možné a ejhle ježíš seděl pod stromem a vegetoval. Inu pokecal jsem s ním trochu a začal jsem v srdci cítit že tam je. každé ráno vstaneš a je tam, když se miluješ tak cítíš že je tam taky a pomáhá ti překonat tvé ego.Jaké to je když tam je.?
Je to silné, ty zážitky sou silnější než nějaký trpaslík, nebo rozmluva se stromem.
Je silní jasný, občas když nevím tak odpoví na otázku, ale moc se neptám, vše podstatné je v knize o něm....
Proč to píši....
kdysi jsem čítával o rozmluvách se zvířaty se stromy ale vždy to bylo těžké, hodně těžké,  a podařilo se to jen občas, jen málokdy a kdys jsem si četl rozpravy lidí který o tom psali, no jakoby si vymýšleli, jakoby si tam něco přidali nebo nevím, ale zážitek dotknout se přímo Boha vědět že je tu se mnou je hodně silnější, než s trpaslíkem kterého stvořil stejně ten Bůh.
Na co rozmlouvat s stromy když můžu rozmlouvat rovnou s jejich stvořitelem...
Na co rozmlouvat s anjelama když můžu rozmlouvat rovnou s jich stvořitelem

Nejvyšší přikázání je MILUJ svého boha s celého srdce.
Bůh je vše kolem mně, je to vše zjevné i zjevené, je ve stromě, i v lesní víle, i v ve světe, v trápení, v bolesti, ve smutku. A naučit se ho milovat je naučit se milovat vše kolem mne, vše ve mně, vše co stvořil. milovat trpaslíky stromy, přátele i nepřátele, bratry i vrahy.

Od té doby chci li rozmlouvat s bytostí aby mi poradila či pomohla mluvím rovnou s ním, je to pro mne lepší.
Každý má ale svou cestu....

punkový syndrom

Procitnutí z askeze punkového syndromu
zvaného život na samotě

V životě se dělají chyby
to jen tak kdyby
ale umění je uznat si je

Inu uznávám, chybil jsem
Byl to možná dobrý nápad
odtáhnout do hor na západ
samota mne naučila

Pokoru, skromnost, píli
ale i opuštěnost, zpustlost, zatrpknutí
a pak přichází to procitnutí

Běž už ven
běž už do vnitř

10let je deset let
oooo veliký pane
samota ti říká jak si vyhrál
ego ti říká,
oooo barák opravil,
velkým a vážením panem se stal
srdce pláče

chceš li boha vidět
musíš s lidmi žít
chceš li boha cítit
musíš lidem pomáhat
chceš li s bohem se spojit
musíš s lidmi se pojit

na samotě u lesa
utekla ti klobása

Procitnutí-samotářská

koukat reálně na samotu, na život
ejhle někdo se tak rozhodl,
někdo byl tak přinucen

jeden život je krátký na experiment.
experiment s vlastním životem
že mám na to, žít na samotě.
Zatrpkneš chlape.

Staneš se chladným
autoritativním, namyšleným, vztahovačným
a nebude tu na samotě nikdo kdo ti řekne
že takový jseš

Všichni se odvrátí
staneš se zapomenut
a ejhle povyprávej o tom
kam ten svět spěje.

Ejhle ty sousede náš
ejhle zajímá se někdo o tebe?
ejhle jen jednoho znám.

a to jméno nemáš moc v lásce
jméno plné předsudků
jméno tolik krát vysloveno
ale nenechá tě na holičkách

život mu odevzdej
na samotu zapomeň
sve srdce mu otevři
na své jméno zapomeň

Léčení vodou

Tak jsem si řekl po různích bolístkách co mne trápí, že bych zkusil pití vody
našel jsem tento textík, když tak budu referovat
http://chromik.wz.cz/73_leceni_vodou2.htm
podobné  náody jsem našel na různích stránkách, s jogou zkušenosti mám, meditací také, inu do toho

Žijeme ve dvou světech

čím dál více řeším tuhle polemiku a čím dál mi přijde být jasnější.
Jeden svět je ten svět ve kterém žijeme, to je ten svět kde se chodí do supermarketu, kde se jezdí autem pro 4 osoby ale jen sám . Svět kde za práci dostaneš jasnou mzdu většinou minimální.
A pak je ten druhý svět, kde zahradničíš, kde chodíš makat do komunitní zahrady, kde jezdíš autostopem a namísto večerního koukání na telku, zavařuješ přebytky se zahrady.
Tyto dvě světy se nedají skloubit.
Když chodím do práce, nemám čas makat na zahradě, a naopak, když do práce nechodím, mám sice čas makat na zahradě ale nemám peníze ne věci, které na tu zahradu potřebuji. Ten druhý svět je snaha o to být soběstační, být férový vůči matce zemi a vůči všem živím tvorům na zemi.
Léta žiji alternativním životem a hledám , hledám, kde je ta společná čára mezi těma dvěma světy. Chodím po různých komunitách, kde se to snaže-jí skloubit..
A popravdě nenacházím, zatím jsem dospěl k dvěma  verzím kam a jak to jde.
Jeden je přinucení. to že jste přinucení, například tým že se rozpadl stávající systém tak až pak budete zahradničit o stošest a vše ostatný. Jste přinucení postavit si svůj dům, nebot nejsou firmy, není materíál.....
Druhý přístup je přístup víry. Když člověk v něco věří a dáva mu to sílu, velkou sílu a fakt v tom věří tak dokáže se taky vzdát svého ega a dokáže sdílet, svoji zahradu, milovat své bratry a sestry a  dokáže s nimi žít.
Potkal jsem za život mnoho ztroskotanců stejní sem i já. Lidi co bloudě-jí, chtějí něco dokázat např
chci dokázat založit komunitu
chci dokázat být soběstační
chci vypěstovat tolik že mne to uživí
chci si postavit sám svůj dům podle svých představ
chci meditovat a dosáhnout osvícení
chci aby byl stále mír a abych se měl dobře já a má rodina
chci žít tak abych nemusel chodit do práce a  mohl se tak oddávat svým koníčkům užívaní světa a tak se jen radovat.


Je tu ale malí problém. všechny ti věci mají háček spočívajícím v tom že život pro sebe (ego) není uspokojující, není to to co by nás udělalo Štastnými.

Většinu kamarádů které jsem potkal a měli podobné představy o životě, tak nějak v něm buď dále bloudí buď chlastají, čí dál užívají drogy a vzpomínají na minulost, a nebo jednou sou budhisté, pak hinduisté a za pul roku věří v andělé, ale nič s toho není trvácne a sou jak já říkám utržená vzducholoď.

A nebo to vzdali plně, řekli si že hledání alternativy vůči egoistickému způsobu života nemá význam a vrhli se do víru světského světa, dvě zaměstnání, hypotéka, život na dluh, dovolená, večerní chvilka televize....

Ego nás táhne a je problém rozpoznat hlas srdce, který nám říká, kam dál, kam jít, co je správne a co je nesprávne.
Bojíme se za ním jít za tím svým  hlasem, který nás vede životem, nechceme jej slyšet, nechceme jej rozeznat aby jsme zřetelně věděli a slyšeli.
V bible je psáno kdo hledá najde a tak to nějak i bude, kdo hledá jak skloubit ty dva přístupy k životu tak je najde.
Kdo hledá tu pravdu ve svém srdci tak jí najde.
Znám zase jinou sortu kamarádů. Začali alternativně, pak zkoumali své srdce, některý se nechali oddávat jen příjmením pocitům , které občas meditace přináší. Někteří ale hledali dál, začali cvičit jógu, začali hledat hinduistické božství a pročetli si možná i knihu životopis jogína. A jak šli hlouběji a hlouběji zjistovali že je to o lásce , stejně jako křesťanství které nám je blíže.
A nakonec skončili stejně u krista(ne v cirkvi) a to z různých důvodů.

Každý má svobodu vyznání, ať si věří kdo chce v co chce a je to na každém jak naloží se svým životem, ale jedna věc je podle mne důležitá a to je to srdce.
Sami víme co to je když je někdo islamista ale bez srdce....
nebo z křižáckých výprav víme co může Křestan bez srdce.
Proto naučit se poslouchat hlas svého srdce, je jedna ze základních věcí, co se musí člověk naučit, pak to hledání jde a člověk najde.

Sou dva světy.
Jeden ten venku ten materiální, ten postavení na egu, na snaze bít NĚKDO, stát se něčím a pak je druhý svět.
A ten druhý.
Svět kde chceme milovat své blížné, kde chceme pomáhat bezdomovcům, kde se snažíme poslouchat své srdce, kde dokážeme odpustit svému bližnímu .